Pracky pryč od Nuselského mostu

Čas od času přijdou pražští úředníci s nápadem na to, jak „vylepšit“ Nuselský most. Jejich nekoncepční výtrysky kreativity by však nadělaly víc škody než užitku. Pramení nejspíš z neznalosti a přemíry snahy zalíbit se voličům. Nerespektují přitom racionální důvody, proč by měl Nuselák zůstat takový, jaký je.

Je potřeba připomenout, že myšlenka na přemostění Nuselského údolí prošla velice dlouhým vývojem. Od prvního návrhu mostu do jeho zprovoznění uplynulo sedmdesát let. Během té doby proběhlo několik architektonických soutěží, které sice nevedly přímo k výsledku, ale postupně upřesňovaly zadání pro finální projekt.

Ze soutěží mimo jiné vyplynulo, že budoucí most by měl být co nejsubtilnější, aby svou konstrukcí příliš nerušil ráz okolí. Už ve třicátých letech se proto odborníci klonili k názoru, že vhodnější bude most trámového typu s kolmými podpěrami nežli obloukové řešení. Následujících dvacet let se pak, zjednodušeně řečeno, hledal nejvhodnější tvar betonových podpěr.

Jejich defintivní řešení v podobě „čtveřice rozevírajících se listů“ patří k hlavním projektovým vkladům architekta Stanislava Hubičky. Mostní podpěry působí nesmírně štíhle, třebaže nesou těžký betonový tubus, ve kterém se navíc potkávají soupravy metra. Člověk je při pohledu z větší dálky skoro nevnímá, takže štíhlá horizontála mostu zdánlivě levituje nad střechami domů.

Výrazovou strohost mostního tělesa narušuje pouze decentní detail. Na povrchu betonu jsou přiznané otisky truhlářského bednění, které vytvářejí mělký reliéf a lámou světlo do stínů. Drobný vzdor přísně geometrické dokonalosti a další součást mostních mimikri. Nuselák na sebe nepoutá přehnanou pozornost, ale přitom působí nesmírně elegantně a oduševněle.

V roce 2012 napadlo pražskou radní Alexandru Udženiju, že by bylo vhodné „fádní beton“ pomalovat graffiti. Pomineme-li diskutabilní umělecké kvality oslovených autorů, sama myšlenka barevné výzdoby jde naprosto proti původnímu architektonickému záměru. Proti magistrátní iniciativě tehdy protestoval také tvůrce mostu Stanislav Hubička, takže nakonec vyšuměla do ztracena.

Aktuálně se objevil pro změnu jiný nápad, a to předělat jeden z mostních pilířů na horolezeckou stěnu. Myšlenka pošetilá v tom ohledu, že jakýkoliv zásah do betonové struktury pilíře je zcela vyloučen, nemá-li Nuselák postihnout stejný osud jako lávku v Tróji. Vedle pilíře se tak plánuje samonosná konstrukce, která svými (dis)proporcemi připomíná nádor na jinak elegantní stavbě.

Pokud je kvůli horolezecké stěně potřeba stavět samostatnou konstrukci, pak neexistuje důvod, proč by měla stát právě pod Nuselákem. Park na Folimance měl dosud relativní štěstí na koncepční zásahy. Terénní úpravy navrhoval v sedmdesátých letech Stanislav Kolíbal, je zde umístěna řada zajímavých soch a povedená sportovní hala. Před deseti lety navíc proběhla částečná revitalizace parku a zdařilé propojení s hradebním bastionem na Karlově.

Lichý je i argument, že lezecká stěna zásadně zvýší možnost sportovního vyžití v okolí. Folimanka patří podle „heat mapy“ k oblíbeným místům pražských běžců, vede tudy páteřní cyklostezka z Výtoně do Vršovic a zdejší sportovní hala poskytuje zázemí basketbalistům nebo judistovi Lukáši Krpálkovi.

Stejně jako jsme si snad už zvykli, že všechno nepatří všem, zkusme si zvyknout i na to, že cokoliv nepatří kamkoliv. Jinak se brzy dočkáme tobogánu ze Starých zámeckých schodů nebo skateparku na Hradním nádvoří.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!