Královská solnice na Výtoni v Podskalí
Nejlépe impregnovanou stavbou v Praze bývala podskalská solnice, jejíž dřevěné trámy prý ztvrdly působením soli na kámen. Podrobnosti o této podskalské zvláštnosti zachytila v roce 1927 ve svém fejetonu Popelka Biliánová.
„Ke stému výročí prvé koňské dráhy z Lince do Budějovic, která k nám přivážela hlavně sůl, budiž zde vzpomenuto i staré, poslední solnice jakožto hlavního skladiště této soli, kteráž z Budějovic do Prahy na lodích byla přivážena. Bohužel, této solnice již také není. Zmizela i se vším ostatním Podskalím. Byla to budova přímo ohromná a pevná jako tvrz. Stála ob dům U Májů (zbořen) u vodní celnice na Výtoni, která dosud stojí poblíž železničního mostu přes Vltavu pod Vyšehradem.
Hned z tehdejšího nízkého pobřeží vltavského vedla do nádvoří solnice široká vrata, za nimiž vpravo byl byt strážného a vlevo úřadovna – kancelář. V pozadí nádvoří byla zas jiná vrata, kteráž vedla do přízemí, a odtud širokým podvalovým výjezdem chodilo i jezdilo se s vozíky a trakaři, ba i s koňmi do patra a ještě výše do podstřeší. Výjezd tento byl hodně šikmý a povlovný, ze silných fošen laťkami pobitých, aby kůň nebo člověk s trakařem nesklouzli.
Budova této královské solnice sahala od Výtoně až pozad starého domu U Pěti králů k nynější ulici Na Hrobcích, kterou uzavírala. Nynější ulice, prodloužená až k Vltavě, vede právě celou délkou a středem staré solnice, z níž postranní zdi i sklepy zůstaly pod úrovní dnešní ulice.
Dřívím ani kamenem nebylo šetřeno při stavbě solnice. Zdivo bylo silné, aby odolalo náporu zde častých povodní. A trámy i ostatní dřevěné součástky? Všecko bylo nasáklé solí a tvrdší kamene. A když solnici bourali, dříví z ní bylo prodáno opět na stavby a jistě prý vydrží aspoň ještě tisíc let, jak tvrdil tenkrát jeden ze starých Podskaláků. A neshoří prý, jsouc solí nasáklo. – Pravda že.
Prostory v solnici byly neděleny a nepřepaženy – nedohlédl jsi jich z konce do konce. Když asi před dvaceti léty pořádána byla zde slavnost „Praha se loučí s Podskalím“, cvičila jsem k této slavnosti najednou 140 dětí na půdě této solnice (Vyšehradského vodníka aj.). A Pane Bože, totě bylo proháňky dětí na půdě! A hra zde byla jistě mnohem zajímavější nežli potom dole na jevišti.
I ohromný sklep v solnici byl zajímavý. Sem, pravda, nebyla ukládána sůl, nýbrž jiné věci z jihu Čech do Prahy lodí dovážené – vejce, máslo, drůbež atd. A to jenom tenkráte, když ve sklepě nebylo vody, která sem prosakovala spodem za každé větší povodně – jako do všech podskalských sklepů.
A ve vodě těchto sklepů výborně se dařilo německým myším, které tu prováděly své divoké reje. Skorem komický byl pohled na jejich stádečko, když znenadání nekdo se světlem přišel do sklepa. Tu se mlela a žblunkala jejich tělíčka na vodě jako malincí medvídkové. Některé z těchto věčně zavodňovaných sklepů byly proto zazděny – jako U Petříků. A potom nebylo co diviti se podskalským pověstem o rozmanitých strašidlech, když ze zazděných sklepů vycházely nejrozmanitější zvuky šplouchané vody i kvikotu myší.
Poslední solnici v Podskalí už odzvoněno a koňské dráze z Lince do Budějovic také. Solný obchod ubírá se teď jinými cestami. Ale za stara byl prodej soli vázán rozličnými výsadami a cly. Sůl byla k nám dovážena z rozličných končin – ba až i z Bulharska.
První sůl po Vltavě byla k nám dovezena roku 1552 a tenkrát byla solnice ve Staroměstské radnici. Od roku 1684 byla solnice v nynější ulici Karolíny Světlé, dříve Poštovské, při ústí ulice Betlémské k nábřeží. Zde byla zrušena roku 1782, kdy snad byla solnice umístěna ve staré už budově zvláštního tvaru v místech nynějšího Národního divadla. Tato solnice vypadala prý jako zpustlý hrádek, měla vysokou prejzovou střechu jako věž, okénka jako do chléva a kamenná ostění dveří i oken. Tak ji znala moje matka po roce 1848. Kdy postavena byla naše podskalská solnice, není mi známo. Podskalští pravili o ní, že stávala asi 300 let.
Dovoz soli po Vltavě byl asi dosti značný. Roku 1767 dovezeno soli 8000 tun a po roce 1820, kdy po výstavbě dráhy z Lince do Budějovic dováženo bylo i jiné zboží kupecké, činil dovoz soli i s tímto zbožím 38 000 tun. Poklesl až na 2000 tun po roce 1869, kdy byla vystavěna do Budějovic dráha císaře Františka Josefa. Od té doby stala se „královská solnice“ skladištěm všemožného, což bylo přivezeno po Vltavě do Prahy. A teď celou délkou staré solnice probíhá nová ulice.“
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
