Zřícení domu na Pankráci
Začátkem prosince 1965 přišel pankráckým dětem jako každý rok nadělovat Mikuláš. O den později pak přišlo jiné nadělení. Zničehonic spadnul dům č. 547/58 v ulici Na Pankráci. Zahynuly přitom čtyři osoby.
Inkriminovaná část ulice Na Pankráci dnes vypadá dočista jinak. V úseku mezi kostelem sv. Pankráce a dnešní stanicí metra Pražského povstání stávala souvislá řada činžáků z počátku dvacátého století. Tyto domy navazovaly na rohovou budovu školy, která jako jediná vydržela na svém místě dodnes. Zbytek původní uliční řady byl zlikvidován na konci sedmdesátých let. Nicméně dům č. 58 padl k zemi v předstihu a neplánovaně.
K sesuvu domu došlo v noci na 7. prosince krátce po třetí hodině. Postižena byla zejména přední část směrem do ulice, která se celá poroučela k zemi. „Pod střechou natažené šňůry s vlajícím prádlem, na zdech bývalých bytů obrazy a klec s kanárem,“ popisoval druhého dne v novinách pohled do obnažených útrob budovy očitý svědek. Neštěstí postihlo celkem šest bytů, ve kterých tou dobou spali nic netušící nájemníci. To bylo pravděpodobně i příčinou toho, že při sesuvu zemřely čtyři osoby. Kdyby k tragédii došlo ve dne, je pravděpodobné, že některé z postižených bytů by byly prázdné.
Na místo se okamžitě vypravily záchranné složky, které z trosek vyprostily tři mrtvé a šest zraněných. Jedna ze zraněných žen pak prohrála boj o život cestou do krčské nemocnice. Nicméně vzhledem k tomu, že v domě bydlelo dohromady třicet lidí, zdá se počet obětí ještě celkem střídmý. Zadní část domu totiž zůstala relativně nepoškozená, a tak mohli vystrašení obyvatelé utéct po schodišti do bezpečí.
Všichni přeživší byli vzápětí evakuováni do strašnického hotelu Solidarita. Zde přebývali až do doby, než jim úředníci z OPBH přidělili nové byty na sídlišti Pankrác II. Oprava původního domu totiž nepřicházela v úvahu. Jednalo se o stavbu z roku 1910, kdy se ulice Na Pankráci jmenovala ještě Benešova. Dům nesl číslo 547/58 a vznikl v místech, kde až do roku 1908 stávala tzv. Stará Pankrác, hostinec postavený ze zbytků zbořené Kaple Božího Těla na Karlově náměstí. Pro zajímavost podotýkám, že v téže uliční řadě vyrostl také dům známého českého zápasníka Josefa Šmejkala.
Vyšetřování tragédie trvalo jedenáct měsíců. Podle výsledků byla příčinou neštěstí porucha některého z nosných pilířů v přízemní prodejně textilu. Z dobového tisku lze vyčíst, že už v předstihu upozorňovali nájemníci domu na statické problémy. O jejich opodstatnění však rozhodovaly nekompetentní osoby. Na odboru výstavby ONV Prahy 4 scházel stavební inženýr, který byl tou dobou ve výkonu základní vojenské služby. Nahradila jej tehdy technička bez náležitého vzdělání, která při kontrolní prohlídce domu konstatovala, že bezprostřední nebezpečí nehrozí. Máslo na hlavě tenkrát měli zejména vedoucí funkcionáři, kteří svěřili tak důležitý post nekvalifikované osobě. Ruka ruku umyla, takže v důsledku nebyl nikdo potrestán. Nicméně Národní výbor hlavního města Prahy alespoň nařídil „přezkoumat personální obsazení všech odborů výstavby ONV v Praze, odbor evidence a výchovy kádrů spolu se stavebně správním odborem.“
Na místě zříceného domu vyrostlo začátkem devadesátých let banální sídlo Ředitelství silnic a dálnic. Tedy instituce, která každoročně zásobuje republiku stavebním šlendriánem za desítky miliard. Jak příznačné! A jelikož někdejší tragédie už po padesáti letech vyvanula z obecného povědomí, rád bych toto osvěžení paměti zakončil jmény oné čtveřice, která osudného dne zahynula v sutinách. Šlo o Alžbětu Papírníkovou, Anežku Soukupovou, Karla Soukupa a Antonína Žáka. Čest jejich památce!
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
