Vyšehradem s jedním okem zavřeným
Kromě vyšehradské historie mám také velkou zálibu ve fotografování. Rád se s maličkým aparátem courám Prahou, najmě pak Vyšehradem. Chtěl bych se tím alespoň drobně revanšovat fotografům z dob dávno minulých, po nichž zůstaly skvostné archivní snímky, dokládající vývoj města.
Některé své fotky občas využívám ve vlastních článcích na lokální témata. Drtivá většina snímků však odpočívá na harddisku nebo paměťových kartách v zoufalé naději, že na ně také jednou dojde. Nedojde. Vědom si vlastních limitů, prosévám sítem autocenzury jen mizivé procento toho, co mi ulpí v hledáčku. I v takových případech pak dokumentární hodnota výrazně převyšuje úroveň estetickou, ba snad uměleckou.
Přesto se mě za hezkých dnů zmocňuje nutkání vyrazit na Vyšehrad jen tak bezcílně „lovit světlo“. Poloha zdejší pevnosti totiž skýtá specifické podmínky. Vyzdvižení terénu nad úroveň okolí eliminuje při pohledech vzdálený horizont. A mezi podzimem a jarem vytváří pro fotografa příležitost hrát si na schovávanou se Sluncem. Kotouč tou dobou putuje nízko nad obzorem, a tak není problém skrýt ho tu do pouliční lampy, tu schovat za strom nebo nechat problesknout štěrbinou v hradbách.
Oblíbil jsem si tohle utajené protisvětlo, které slévá stíny do černočerných siluet a vytváří i v pravé poledne skoro půlnoční atmosféru. Dokládá, že ani sebevětší kultivace nedokáže Vyšehrad připravit o jeho odvěkou tajuplnost. Stačí být jen ve správný čas na správném místě, zavřít jedno oko a stisknout spoušť.
Ze své tvorby jsem si dovolil vybrat sedmnáct fotografií, které vznikly během mých toulek po Vyšehradě a blízkém okolí. Budu rád, když vám přinesou aspoň trošku radosti.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
