Vyšehrad zjemněný Smetanou

Žádný ctitel Vyšehradu nemůže při svém obdivu opomenout slovutného Bedřicha Smetanu. Nejenže skladatelovy ostatky spočívají od roku 1884 na Vyšehradském hřbitově, ale bájné skalisko se pevně otisklo též do autorova díla. Právě Vyšehradem začíná jeho symfonický cyklus Má vlast – kulturní poklad, jenž dodnes rozechvívá duše hudebních milovníků celého světa. Úvodní harfový motiv Smetanova Vyšehradu zlidověl natolik, že se nadlouho stal znělkou Československého rozhlasu, která zvala posluchače k přijímačům. Vztah skladatele k místu navíc stvrdil grafik Albín Brunovský na někdejší československé tisícikoruně. 

 

V tomto příspěvku dávám k dispozici kompletní partituru Vyšehradu, která vyšla tiskem roku 1914 v německém Lipsku. Současně připojuji pojednání o symfonické básni od muzikologa Dr. Karla Teigeho z roku 1893. Mimochodem, Teige odpočívá na Vyšehradském hřbitově jen několik desítek metrů od Bedřicha Smetany.

 

Tisíc korun – Vyšehrad, Albín Brunovský

 

Vyšehrad, symfonická báseň pro velký orchestr. (Cyklu „Má vlast“, věnovaného městu Praze, číslo 1.)

 

Při pohledu na velebnou skálu vyšehradskou do dávné minulosti přenáší básníka upomínka na zvuky varyta Lumírova. Před jeho zvukem vstává Vyšehrad v bývalém lesku, korunován jsa zlatoskvoucími svatyněmi a hrdými sídly přemyslovských knížat a králů, plnými válečné slávy. Zde na hradě při veselém zvuku trub a kotlův udatné rytířstvo potkává se v honosném sedání, zde k vítězným bojům hlučně schází se vojsko zářící zbrojí svou v lesku slunečním. Vyšehrad chvěje se velebnými hymnami a plesem vítězným.

 

Roztoužen jsa po dávno minulé slávě Vyšehradu, básník spatřuje i jeho záhubu. Rozpoutaná vášeň zuřivých bojů kácí nebetyčné věže, pálí nádherné svatyně a boří hrdá sídla knížecí. Na místě velebných zpěvů a vítězného plesu otřásá se Vyšehrad divokým rykem válečným.

 

Děsné bouře ztichly. Vyšehrad zůstal němým, pustým obrazem své slávy. Z rozvalin jeho žalostně vyznívá ohlas dávno umlklého Lumírova zpěvu. ¹)

 

Symfonická báseň „Vyšehrad“ psána jest v Praze ²) a dokončena zde 18. listopadu r. 1874. ³) Poprvé provedena byla řízením kap. Lud. Slánského v koncertě pražské „Filharmonie“ 14. ledna r. 1875. Tiskem vydána byla partitura „Vyšehradu“ v únoru r. 1880., orch. hlasy v květnu r. 1880. (II. vyd. v lednu r. 1886.), čtyrruční výtah skladatelův (pracovaný r. 1875) v prosinci r. 1879. (II. vyd. v únoru r. 1879.) V červnu r. 1886. vydáno zlehčené čtyrruční arrangement od Jos. Löwa, v březnu pak r. 1884. koncertní úprava pro piano na 2 ruce od Jindř. Kàana z Albestu. Vše nákladem Fr. A. Urbánka v Praze. R. 1876. aranžován byl „Vyšehrad“ od Jos. Čermáka pro 4 piana na 16 ruk a harmonium a proveden byl v úpravě té 25. července r. 1876. při zkoušce žáků v ústavu Marie Prokšovy v Praze. R. 1886. transkripoval „Vyšehrad“ Jos. Klička ke koncertnímu přednesu na varhanách a hrál jej sám v této formě dne 23. května r. 1886. při akademii „Ústřední jednoty herecké“ v Národním divadle.

–––

¹) Vysvětlující texty k cyklu „Má vlast“, tiskem vydané nákl. Fr. A. Urbánka, psány jsou od zesnulého dr. V. V. Zeleného dle sdělení a se schválením Smetanovým. Co se týče programu k „Vyšehradu“, tu se první jeho náčrtek Smetanovi nezamlouval a on psal v příčině té p. Fr. A. Urbánkovi takto: „Méně spokojen (než s titulním listem) jsem s básnickým mottem. A sice můj náhled jest ten, že v této básničce se řeka Vltava apostrofuje a otazuje tak, že víc do popředí padá než Vyšehrad. Co o Vyšehradu ve skladbě samé se v tonech podává, o tom se ve verších posud nemluví! – Já bych si přál, aby se v mottu tomto krátce, ale tak, aby i cizinec stručnou představu o Vyšehradu dostal, mluvilo o kp. věštci samém, který velmi dobře na kresbě je vykreslen a v mé skladbě pevnými harfovými akordy takřka ve visionech o všem vypravovati počne, co vše na Vyšehradě možného se státi mohlo neb muselo. Tak věštec začne kp.: o počátku Vyšehradu v dobách pohanských, o možných událostech soudů, turnajů, svatbách, slavnostech jiných, o bojích, válkách atd. až k úpadku hradu toho. Vše to jen málo slovy, stručně, ale přece tak, aby každý, i cizí věděl z toho, co Vyšehrad nám je a co také v skladbě se líčí. Ještě upozorňuji na to, že v té zaslané básni nenacházím, co chci, totiž, že příliš se zmiňuje o Vltavě, která ale hned v druhém následujícím čísle výhradně se opěvuje, neb druhá skladba jest Vltava. Potom se musí ta výhradně opěvovat v mottu. Jinak jest ta malá básnička velmi hezká, ale zde zrovna si přeju větší a zřetelnější popis Vyšehradu.“ (Z dopisu dat. v Jabkenicích 13. červ. 1879.) – K slavnostnímu koncertu pořádanému dne 12. května v Národním divadle r. 1877. k uctění památky Smetanovy podal red. J. Žeranovský v „Divadelním listu“ č. 129. všech šest programů symfonických básní „Má vlast“ v novém rouše. Nový tento program „Vyšehradu“ jest následujícího znění: „Básník pohlížeje na památnou skálu vyšehradskou zaletí upomínkou ke zvukům varyta Lumírova. Zároveň vynořuje se před ním Vyšehrad v plné slávě minulosti své. V tomto lesku plném sídle králů českých schází se rytířstvo k zápasům a sedání, až Vyšehrad otřásá se v základech vojskem a jásotem hrdinů a hlaholem písní. – Brzy však vidí básník i Vyšehradu zahynutí. Zuří divé boje, pod jejichž chvěním sunou se ve zříceniny nádherné síně královského sídla. Vše ustalo. Vyšehrad spustl a oněměl na vždy – jen Lumírovo varyto žaluje tesknou svou písní nad pádem jeho.“

 

²) Od listopadu r. 1869. až do svého přesídlení do Jabkenic v červenci r. 1875. bydlel Smetana v Poštovské ul. (býv. Štěpánské nám.) č. 1018. st., 7. n. v III. poschodí.

 

³) Na konci partitury vedle datum poznamenal Smetana ještě sám o sobě: „V stavu ušní choroby.“

 

 

 


LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!QR platba – 1015305071/6100