U Attlů spadla z nebe bomba!

Za poslední vyšehradskou branou směrem k Pankráci stávala za starých dob hospůdka U Attlů. Tečku za její existencí učinil v roce 1945 spojenecký nálet na Prahu.

 

Těžko říct, kdy přesně vyrostl v těch místech jednopatrový domek. Na starých mapách se poprvé objevuje koncem šedesátých let 19. století. Buď jak buď, podle původních majitelů se zde zvyklo říkat U Attlů. Fungoval zde hostinec s kuželníkem, tehdejší oblíbenou kratochvílí Pražanů. O víkendech sem mířily zástupy výletníků, jimž ke konzumaci vyhrávala kapela.

U Attlů na Pankráci
Hospoda U Attlů na olejomalbě Naděždy Melnikové-Papouškové z roku 1942. Pro srovnání fotografie Přemysla Koblice přibližně ze stejné doby. (Zdroj: Národní technické muzeum)

Po připojení Vyšehradu ku Praze v roce 1883 se Attlovi na dlouho stali prvním domem za hranicí metropole. Ideální poloha, uvážíme-li, že na dohled byla kancelář potravní daně. To do těchto míst soustředilo čilý obchodní provoz a dostatek hospodských hostů.

 

O tom svědčí i novinový inzerát z roku 1889, kdy u Attlů po nějakou dobu hostoval mnichovský obchodník se psy. V denním tisku inzeroval hned osmnáct němých tváří. Mezi nimi bernardinského psa s červenými skvrnami, dva ratlíky nebo černošedého hedvábného pinče. Kolik jich tenkrát v domě č. 46 prodal, o tom noviny mlčí. Potenciálním kupcům ovšem sliboval dvouměsíční výcvik za osobní přítomnosti.

U Attlů na Pankráci po bombardování v únoru 1945
Po bombardování v únoru 1945 nezbyl z hospody U Attlů kámen na kameni.

V následujících letech a desetiletích začaly na Pankráci přibývat další domy. Hospoda U Attlů se stala počátkem uliční řady, jejíž výška stupňovitě stoupala směrem k jihu. Z vyšehradských hradeb to vytvářelo mimořádně malebný pohled, který zachytili i někteří umělci. Za všechny jmenujme malířku Naděždu Melnikovou-Papouškovou nebo fotografa Přemysla Koblice. Jejich díla poukazují i na skutečnost, že boční fasádu U Attlů zdobila velkoplošná reklama na Velimskou zrnitou kávu.

 

Rázovitý pankrácký domek sveřepě setrvával na svém místě i v době, kdy už v okolí klíčily moderní činžáky. O jeho demolici rozhodl až v únoru 1945 bezejmenný pilot spojeneckého bombardéru. V mylném domnění, že plení Drážďany, shodil třaskavý náklad nad Pankrácí. Jedna z leteckých pum tenkrát trefila dům U Attlů a srovnala ho se zemí.

Na Pankráci 5
Bytový dům Na Pankráci 5 od architekta Bohumila Kříže.

Zbořenistě nestačilo ještě pořádně vychladnout, a už se začalo vymýšlet, co s uvolněnou parcelou. Nakonec místo připadlo Všeobecnému penzijnímu ústavu k vybudování obytného domu pro zaměstance. Úlohy se zhostil Gočárův žák, architekt Bohumil Kříž. Do vyšehradského sousedství navrhl pětipatrový dům v duchu doznívajícího funkcionalismu. S ohledem na to, že stavba vznikla v letech 1948-51, jde o překvapivě svěží a poctivě odvedenou práci.

Zdenko Feyfar – Vyšehrad
Vyhlídka na Prahu z domu od architekta Bohumila Kříže. (Foto: Zdenko Feyfar)

Zdejším obyvatelům lze závidět magický výhled na celou Prahu s Vyšehradem v popředí, tak jak ho v šedesátých letech zvěčnil fotograf Zdenko Feyfar. Možná ještě víc mě ale zaujal vzor dlažby na chodbě domu, který nápadně připomíná kamennou mozaiku vyšehradských hradeb. Že by tedy nenápadný architektův hold Vyšehradu?

Na Pankráci 5 – dlažba
Vlevo vzor dlažby v domě Na Pankráci 5. Vpravo pro srovnání rastr vyšehradských hradeb.