Historie vepsaná do školních obědů

V příštích pěti letech vyrostou na Albertově dvě nové univerzitní budovy. A definitivně tak zanikne bývalý Studentský domov, místo s velmi divokou historií.

 

Nenápadná dřevěná stavba s kamennou podezdívkou se krčí v přítmí vznosných univerzitních paláců. Přesto je mezi studenty dodnes oblíbená a hojně navštěvovaná. Sídlí v ní totiž albertovská menza. Dá se tedy říct, že účel zařízení se za uplynulých téměř sto let moc nezměnil.

 

V americkém stylu

Studentský domov vzniknul v roce 1921 se záměrem poskytnout vysokoškolákům co nejlepší zázemí pro jejich studium. Řada z nich totiž tou dobou živořila v nuzných podnájmech. Navíc nově vzniknuvší Československo otevřelo po první světové válce vysoké školy i zahraničním studentům, kterým sloužil Studentský domov coby kolej.

Zřizovatelem Studentského domova se staly mládežnické organizace YWCA a YMCA, které na stavbu sehnaly peníze ve Spojených státech. Čtyřmilionový rozpočet byl částečně uhrazen z fondů YMCA, zbytek pak pokryl peněžní dar z univerzity v Columbusu. Možná i proto je budova pojatá v americkém stylu, tedy jako provizorní dřevostavba s plánovanou životností maximálně několika desítek let. Je až k nevíře, že vydržela v původní podobě dodnes.

 

Když se Studentský domov otevíral, nabízel rozmanitý servis. Byly zde studovny, bohatě zásobené čítárny, přednáškové sály, klubovní místnosti, kde kvetl spolkový život, dále jídelna, kavárna, prádelna, lázně nebo ambulance. Zvláštní studentský výbor nadto organizoval pestrý koncertní, literární a přednáškový program, který byl studentům přístupný zdarma.

Už během prvního roku využilo služeb Studentského domova přes 6000 studentů a studentek dvaceti sedmi národností. Byli mezi nimi Němci, Židé, Poláci, Rusové, Rumuni, Chorvati nebo Lužičané. Všichni tu spokojeně koexistovali pod heslem: „Ut omnes unum sint. – Aby všichni byli jeden celek.“ Ovšem jen do doby, než se Evropa začala radikalizovat.

 

Rozbijem vám kušny!

Během 20. let byl v některých evropských státech zaveden tzv. numerus clausus – nařízení, které omezovalo počet židovských studentů na vysokých školách. Mnozí z nich proto vzali zavděk liberálními československými poměry a vydali se studovat do Prahy. Nezřídka se přitom jednalo o zapálené komunisty s provokativními názory.

 

O tom se přesvědčila delegace rumunských mediků, která byla roku 1926 na oficiální návštěvě Prahy. Skupina jejich krajanů z českých škol je před Studentským domovem nevybíravě počastovala řevem a pískotem, takže musela zasáhnout policie. Víc než pět set rumunských studentů bylo na základě toho vypovězeno ze země.

Příliš to ovšem nepomohlo. Konflikty se v následujích pěti letech několikrát opakovaly, třeba když albertovská menza zdražila obědy. Pořádkové síly tenkrát levicově laděnou demonstraci rozehnaly pendreky se slovy: „To jste inteligenti? Rozbijem vám kušny!“

 

Albertovská menza se i kvůli těmto okolnostem netěšila u českých studentů velké oblibě. To dosvědčují slova A. C. Nora v knize Sloupky o studentech z roku 1927: „Mensa Studentského domova na Albertově se vyznamenává tím, že tam obědvají především (snad všichni) ruští emigranští studenti. Z té příčiny je tu ovzduší pro nás nepříjemné. Připadáme si tu jako cizinci a je nám, jako bychom byli na studiích v Moskvě, což je přiblíženo skutečnosti ještě tím, že Rusové tu většinou obsadili i funkce. Proto ani nenavštěvujeme večírky, tance a podniky Studentského domova.“

 

Národnostní spory mezi studenty vyvrcholily v listopadu 1929. Během několika dnů došlo na různých místech Prahy k demonstracím, na kterých čeští vysokoškoláci žádali omezení počtu zahraničních studentů na českých školách. Manifestace se záhy zvrhly v pouliční boje. Do nich se s potěšením zapojila také část německých studentů, kteří dali průchod svým anitisemitským vášním. Na Albertově létaly vzduchem cihly, mnoho studentů bylo zraněno a Studentský domov obsadila policie.

 

Nobelovi strávníci

Studentský domov však kromě toho nabízel i vlídnější tvář. Zdejší menza je například spojena se jmény obou českých nobelistů. Jaroslav Heyrovský sem chodil pravidelně na obědy z nedaleké Přírodovědecké fakulty. A Jaroslav Seifert zde v roce 1922 přednesl zásadní Teigeho stať Nové umění proletářské. V publiku tenkrát seděl i mladý Vítězslav Nezval, který prý na přednášku přišel „jako odpůrce Devětsilu, ale odcházel jako jeho nadšený stoupenec“.

Názorové tříbení a uměleckou avantgardu ve Studentském domově doplňovaly také světské požitky – například kulečníková místnost. Ovšem největší popularitě se těšil stolní tenis. Právě zde vzniknul roku 1924 zásluhou Zdeňka Heyduška první český pingpongový klub TTC Studentský domov.

 

Opletačky s Opletalem

Během třicátých let začaly v Praze vznikat nové a modernější studentské ubytovny či menzy. Albertovské provizorium jim nedokázalo konkurovat, a tak studenti začali Studentský domov valem opouštět. Jeho provoz byl v roce 1935 pozastaven, ovšem zdejší menzu převzala do správy Česká akademická beseda. Ta se dál starala o to, aby studentské žaludky nekručely.

O pár let později se budova stala němým svědkem zásadních dějinných událostí. Na podzim 1939 se kolem menzy dvakrát mihnul Jan Opletal – nejprve v chumlu vysokoškolských demonstrantů, o pár dnů později bohužel už v rakvi…

 

Nicméně události druhé světové války vdechly zkomírajícímu studentskému útulku nový význam. Po uzavření českých vysokých škol se sem totiž přesunula kancelář Výboru pro pomoc uprchlíkům, kteří do Prahy přijížděli z obsazeného pohraničí.

Krátce po utichnutí válečné vřavy se začaly objevovat smělé vize dostavby albertovského univerzitního areálu. Žádná z nich se ale neuskutečnila. Komunisté odsunuli vysoké školství na okraj zájmu, což bývalému Studentskému domovu paradoxně zachránilo život. Zpátky se sem nastěhovala menza a za pomlaskávání studentů se čekalo, dokud budova nespadne.

 

Věda místo oběda

A nespadla! Naopak v poklidu se dožila padesátého výročí Opletalovy smrti a na podzim 1989 byla opět svědkem studentského hemžení. To, jak známo, odstartovalo další dějinný zvrat, po němž se Československo, respektive Česko opět otevřelo světu. Praha se znovu stala oblíbeným cílem zahraničních studentů, kteří dnes mohou do bývalého Studentského domova zavítat nejen na oběd, ale i na kurzy češtiny pro cizince.

Osud budovy by se měl definitivně završit v nejbližších letech. Po její demolici projde parcela důkladným archeologickým průzkumem a vzápětí se na ni začne stavět zbrusu nové Biocentrum. Bývalou školní jídelnu nahradí několik pater moderních laboratoří, ovšem v přízemí se počítá alespoň se studentskou kavárnou. Menza by se pak měla přesunout do druhé plánované novostavby, nedalekého Globcentra.

 

---

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!