Pankrácké činžáky Bertholda Schwarze

Inženýr Berthold Schwarz je lehce záhadnou postavou československé meziválečné architektury. Ačkoliv po sobě zanechal výraznou stopu v podobě řady pražských i mimopražských staveb, dodnes není nikdo schopen s určitostí říct, kdy se narodil nebo jak a kdy zemřel.

 

Nejistota ohledně úmrtí vyplývá z faktu, že Berthold Schwarz byl židovského původu a za druhé světové války pravděpodobně zahynul v koncentračním táboře. Do té doby byl ale velice plodným architektem, který do jisté míry ovlivnil podobu dnešní Pankráce anebo Vinohrad.

Ulice Na Bitevní pláni ještě bez budovy Ruského gymnázia. Berthold Schwarz je autorem domu na nároží s Viktorinovou ulicí – na snímku zcela vlevo.

V dobovém tisku se o Schwarzovi píše především jako o specialistovi na stavbu sanatorií. A skutečně, jeho podpis nesou dva lékařské domy v Londýnské ulici. O kus dál v ulici Ke Karlovu Schwarz pro změnu dostavěl Schneiderovo sanatorium. Zvýšil stavbu o jedno podlaží a plochou střechu korunoval rozkošným vyhlídkovým můstkem pro kominíky.

 

Začátkem 30. let přesídlil Schwarz spolu se svou stavařskou kumpanií na Pankrác, kde vybudoval několik činžovních domů. Většina z nich je soustředěná v ulicích Na Bitevní pláni, U Gymnázia a Viktorinově a je věrná pravoúhlému funkcionalismu. Největším mastrštykem je ovšem památkově chráněný činžák v ulici Na Dolinách 47, který v době vzniku vzbudil obdiv mazaným dispozičním řešením. Berthold Schwarz oproti zvyklostem umístil schodiště do středního traktu domu, čímž uspořil víc prostoru pro obytné účely. Dům je navíc obložený netypicky zvlněným keramickým obkladem.

Článek v magazínu Měsíc, věnovaný nuselské výstavbě Bertholda Schwarze. Vlevo nárožní dům Na Dolinách 47, vpravo schodiště domu U Gymnázia 3. 

Z dalších Schwarzových realizací v nuselském obvodu nelze opominout ani velkorysou Friedmannovu vilu Na Květnici 20. Naopak pro sociálně slabší vrstvy postavil tentýž autor dům s malými byty v Boleslavově 30. S dalšími Schwarzovými stavbami se můžete setkat na Národní třídě, na Smíchově, v Klánovicích, Řevnicích anebo na Zbraslavi. Mimo Prahu pak lze doporučit dvojici vil v Liberci a bělehradské sídlo ředitele Pragobanky.

Dvojice vil od Bertholda Schwarze. Vlevo pražské Klánovice, vpravo Bělehrad.

Jak vidno, Berthold Schwarz rozhodně nezahálel. O jeho příslušnosti k československé architektonické elitě mimo jiné svědčí, že fotografickou dokumentaci mu obstarával věhlasný ateliér De Sandalo. Kromě toho bylo jeho jméno často skloňováno na stránkách magazínu Salon. I proto je zarážející, že o Schwarzově životě máme jen kusé údaje. Částečně se to pokusil napravit Zdeněk Lukeš v knize Splátka dluhu, ovšem dodnes není dluh splacen zdaleka celý.

 

Aktualizace: Po usilovném pátrání se mi podařil sestavit ucelený portrét Bertholda Schwarze, včetně informací o jeho útěku do indického exilu. Čtěte zde.