Meteorologický ústav v Praze na Karlově

Od roku 1920 se československé počasí řídilo z pražského Karlova. Toho času se do budovy Matematického ústavu nastěhoval Státní meteorologický ústav, přechůdce dnešních televizních rosniček a zákopčaníků. Do tehdejších poměrů vás zavede text Dr. Mikuláše Končeka, který vyšel na stránkách časopisu Český svět v roce 1927.

V minulém století byly meteorologické observatoře obyčejně spojovány s hvězdárnami, kde se mimo to konala též pozorování magnetická. Rychlý vývoj vědy vyžádal si odloučení těchto vědeckých odvětví, a tak mají nyní namnoze hvězdárny neboli astronomické observatoře výhradně pozorování nebeských těles, kdežto pozorování a studium ovzduší země provádějí ústavy meteorologické.

Státní ústav meteorologický, provizorně umístěný v budově matematicko-přírodovědeckých ústavů Karlovy univerzity na Karlově, je jistě znám širším kruhům veřejnosti z každodenních zpráv povětrnostních v novinách a zejména v poslední době též ze zpráv rozhlasových. Podobné povětrnostní ústavy mají nyní všechny kulturní státy; v naší republice byl zřízen v roce 1920 při ministerstvu školství a národní osvěty ústav meteorologický, jehož ředitelem jest docent Karlovy univerzity Dr. Rudolf Schneider.

V následujících řádcích chci podati krátký nástin prací ústavu. Každému, kdo má zájem pro letectví, je zbytečno zdůrazňovati důležitost přesné znalosti stavu povětrnosti na celé trati letu a rovněž i informace o změnách v nejbližší době očekávaných. Zprávy povětrnostní z jednotlivých míst hlásí se v každém státu svému ústředí v určité hodiny třikráte denně – v 8, ve 14 a 19 hod. – a toto pak vysílá radiotelegraficky v určitou dobu po pozorování šifrovanou depeši, obsahující údaje všech důležitých prvků meteorologických. Proto jest nutno, aby každý ústřední ústav meteorologický měl svoji vlastní radiostanici přijímací.

Na státním ústavu přijímají dva až tři radiotelegrafisté mezinárodní hlášení asi 22 vysílacích stanic. Zprávy našich československých stanic pozorovacích vysílají se prostřednictvím poštovní radiostanice v Poděbradech. Mimo to má ústav též vysílací zařízení, spojené s radiostanicí ve Kbelích, pro obstarávání veškeré služby letecké.

V laboratoři ústavu jsou mimo všechny potřeby pro udržování radiostanic také různá zařízení na zkoušení meteorologických přístrojů. Ke zkoušení aneroidů (kovových tlakoměrů) a leteckých výškoměrů slouží zde vývěva, jež jest spojena se skleněným zvonem, do kterého se přístroj postaví a vzduch se pak postupně vysává. Dále jsou zde zvláštní přístroje na zkoušení přesnosti teploměrů a jiné.

Vlastní observatoř pak jest umístěna na věži ústavu, kde na železném lešení vidíme větrné korouhve a jiné větroměrné přístroje. Většina přijímacích částí přístrojů je spojena drátem s elektricky zapisující částí ve vlastní místnosti observatoře; pro každý libovolný okamžik lze pak na základě záznamu dodatečně zjistiti povětrnostní poměry.

Podobně zařízeny jsou též přístroje, zapisující jiné meteorologické prvky (tlak, teplotu, vlhkost). Mimo to má ústav jeden velmi jednoduchý, a přece zajímavý přístroj – na zaznamenávání okamžité síly větru. Malá dutá korouhev staví se stále proti větru, jehož vliv dále se přenáší trubicemi k zapisujícímu stroji, zaznamenávajícímu tedy každý jednotlivý náraz větru.

Přístroje jako teploměry a vlhkoměr, jež mají býti umístěny ve volném vzduchu, a přitom býti přece chráněny od vlivu slunečních paprsků a deště, dávají se do zvláště upravených žaluziových budek. Pro zaznamenávání meteorologických prvků ve vyšších vrstvách vzdušných (na letadlech, registračních balónech, dracích) jsou tyto přístroje tak zkonstruovány, aby měly pokud možno nejmenší velikost, aby byly pevné a vyhovovaly též všem jiným požadavkům. Podobné přístroje nazývají se meteorografy.

Dále zajímá nás přístroj další, vystavený ze všech stran slunci; je to slunoměr, zaznamenávající dobu slunečního svitu. Hlavní součástí přístroje je masivní skleněná koule, propalující jako čočka obrázek slunce na papírovém na hodiny rozděleném pásku, jenž se každodenně po západu slunce vyměňuje.

Tolik o různých přístrojích, kterými se pozorují meteorologické prvky na jednotlivých stanicích. Vraťme se nyní zase k mezinárodní službě povětrnostní, k hlášením meteorologických depeší jednotlivých států. Aby těchto hlášení mohlo býti užito k účelům všeobecné a letecké informace, dešifrují se depeše a zakreslují se současně také určitým způsobem do tzv. povětrnostních map. Tyto mapy pak jeví se jako výsledek každodenní mezinárodní služby povětrnostní a tvoří podklad pro posuzování pravděpodobných změn povětrnosti v nejbližší době.

V době zimních sportů soustřeďují se v ústavu jednou týdně (ve čtvrtek) zprávy z jednotlivých sportovních míst, a tak se podává lyžařům přehled o stavu a vhodnosti sněhu pro sport a rovněž i o počasí.

Statistické oddělení ústavu zpracovává pozorování sítě t. č. asi 180 stanic z celé republiky, které zasílají měsíčně svá pozorování do ústavu; dále podává též na požádání úřadů, zvlášť soudů a konečně i soukromých osob všechny informace, týkající se povětrnosti, jako např. o škodách způsobených vichřicí, bleskem nebo prudkými lijáky. Kde jsou k dispozici samočinně zapisující přístroje, užije se jejich záznamů přímo, jinak hlášení dotyčných stanic z postižených území.

Nejsme přímořským státem, abychom mohli zvěděti od rybářů, co pro ně znamenají signálová znamení meteorologických observatoří o blížící se bouři. Ale tomu, kdo vyčkával na pražském letišti na start např. do Štrasburku za pěkného počasí a vyslechl hlášení meteorologického úředníka: „Šumava zahalí se v brzku do mraků až po údolí,“ čímž start byl odřeknut, vysvitlo, že meteorologická služba ve vnitrozemí má nyní týž význam jako na pobřeží.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!