Výtoňský limnigraf vám předpoví budoucnost
Vodu, čas i povětří střeží na Výtoni secesní limnigraf – hydrometeorologická stanice z roku 1907. Přečtěte si vyčerpávající popis všech jejích funkcí.
Následující text pochází z pera doktora Aloise Majera. Byl otištěn roku 1929 v časopise Naše Praha pod titulkem: „Kolem čeho v Praze chodíme, a málokdo si toho všimne?“ Je škoda, že dnes už si nelze všechny uvedené informace ověřit na vlastní oči. Přestože limnigraf prošel v roce 2003 rekonstrukcí, pohledu na meteorologické přístroje brání spuštěná roleta. Ovšem hodiny, vodoměr a korouhvička zůstávají nadále funkční.
„Na Rašínově nábřeží u železničního mostu vyšehradského stojí úhledný domek s malou kopulí. Má ze tří stran hodiny. Pod nimi vidíme ciferníky, podobné hodinovým. Ukazují, jak vysoko stojí hladina Vltavy. Již z dálky si můžeme odečíst stav vody. Číslice značí metry, dílky rovnají se 2 cm. Dnes je asi 40 cm nad normálem (nulou). Ručička je spojena s plováčkem (korkem) na hladině řadou pák. Vystupuje-i korek, otáčí se ručička vpravo. Opadá-li hladina, korek klesá a ručička se pohybuje vlevo.
V průčelí domku nalezneme skříň; v ní jsou různé přístroje, jimiž měříme počasí. Zaznamenávají tlak vzduchu, vlhkost i teplotu. Na levé straně je barograf neboli samozápisný tlakoměr. Je to přístroj, který poznamenává dlouhou ručičkou na váleček, otáčející se hodinovým strojem, jak se tlak vzduchu mění během týdne.
Pohleďte na papír! Je dvojitě čárkován: svisle (značí hodiny každého dne) a vodorovně (značí výši tlaku). Přístroj napíše i nepatrné změny, ježto je složen ze soustavy vzduchoprázdných krabic, které se prohýbají více, nebo méně podle toho, jak se mění vzdušný tlak. Pohyb se přenáší jinými páčkami na píšící ručičku. Nad přístrojem je papír z válečku rozvinut. Můžeme se tu přesvědčiti, jaký byl tlak minulý týden, nastala-li nějaká náhlá změna (bouřka) a podobně.
Nahoře visí teploměr maximální a minimální. Ukazuje, která teplota byla v uplynulém měsíci nejvyšší (maximální) a nejnižší (minimální). Nad rtutí vidíme v obou ramenech po železné tyčince. Stoupá-li teplota, roztahuje se líh, který je v levém rameni nahoře a posunuje rtuťový sloupec do pravého ramene. Ten vyzdvihne železnou tyčinku tak vysoko, jaká je nejvyšší teplota. Klesá-li teplota, stahuje se líh. Tím také rtuť v pravém rameni poklesne a zanechá železnou tyčinku ve výšce. Její dolejší konec ukazuje maximální teplotu. V levém rameni naopak rtuť vystoupí a tlačí vzhůru druhou tyčinku, jejíž dolejší konec opět označuje nejnižší teplotu. Chceme-li konati pozorování druhého měsíce, musíme tyčinky magnetem opět přitáhnouti k rtuťovým sloupcům.
Podobně jako změny tlaku lze sledovati i změny teploty, které zase zaznamenává přístroj, zvaný termograf. Zde vpravo jej spatřujeme. Vespod je v zahnuté ploché nádobce líh; jeho pohyby (roztahování a stahování) kreslí pomocí pák rafije jako u barografu na otáčející se váleček. Zápis napodobíte na papíru tím, že črtáte tužkou nahoru a dolů a zároveň papírem pohybujete zleva napravo.
Tu vlevo výše je upevněn kovový tlakoměr (aneroid). Ručička se posunuje po stupnici, která ukazuje tlak vzduchu. Největší tlak je při mořské hladině (76 cm); čím výše vystupujeme, tím více tlaku ubývá. Vystoupíme-li o 10 metrů, ubude tlaku asi o 1 milimetr. Na témž místě není ovšem tlak stále týž. Mění se s počasím. V ovzduší je někde vzduch hustší, někde řidší. Místa s hustším vzduchem mají tlak větší, místa s řidším vzduchem tlak menší. Klesá-li barometr, ukazuje, že se blíží vzduch řidší, který stoupá vzhůru a ochlazuje se; vodní páry v něm obsažené se srážejí v mrak a pršívá. Stoupá-li tlakoměr, bude naopak počasí příznivější.
Ale ještě mnoho jiného nám skříň poví. Poučí nás o zeměpisné šířce a délce Prahy, řekne nám, že stojíme 192 metrů vysoko nad hladinou Jaderského moře, oznámí nám průměrnou teplotu, tlak, vlhkost, množství srážek a směr převládajících větrů.
Přístroj, který ukazuje, kolik je v ovzduší vodních par, nazýváme vlhkoměr. I jinde v Praze nalezneme takové přístroje. Víte snad, milí čtenářové, kde? Z toho, co nám ukáže jeden přístroj, nemůžeme ovšem bezpečně souditi na příští počasí. To mohou činiti, a ještě někdy ne dosti správně, pouze povětrnostní ústavy. Těm ostatní stanice po celé Evropě hustě rozložené zasílají telegraficky nebo i rádiem několikrát denně zprávy o místním tlaku, teplotě, vlhkosti vzduchu, větrech, oblačnosti atd. Z těchto údajů předpovídá se počasí na příští den. U nás v Praze vydává zprávy o počasí státní povětrnostní ústav Na Karlově a soukromý ústav ve Spálené ulici. Všimněte si v novinách jejich zpráv!“
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
