Kde se vzal a kam se poděl vyšehradský hladový kámen?
Před vznikem hydrometeorologie a srážkových modelů využívali lidé primitivnější ukazatele povětrnosti. Například hladový kámen pod Vyšehradem, který oznamoval příchod extrémního sucha.
Podobných kamenů bylo a je v českých řekách nespočet. Z vody zpravidla vykouknou teprve tehdy, když hladina klesne pod kritickou mez. A jelikož zvěstují takové sucho, které výrazně snižuje úrodu, zvyklo se jim říkat „hladové kameny“. Zřejmě nejznámější Hungerstein dodnes spočívá v Labi nedaleko Děčína. Na jeho povrchu jsou vyryté nápisy a značky, které prokazatelně pocházejí už ze 17. století.
Hladový kámen kdysi býval i na Vyšehradě, konkrétně v řece pod skálou směrem do Podolí. Tato místa vypadala před proražením Vyšehradského tunelu a stavbou moderního nábřeží výrazně jinak. Na skalisku tehdy býval výběžek, kterému se říkalo „Kazatelna“. Kromě toho, že šlo o oblíbené místo vyšehradského hastrmana, fungovala „Kazatelna“ též jako vyhlídka, kam v druhé polovině 19. století vedla visutá dřevěná lávka. A hladový kámen vystupoval z vody přímo pod ní.
Kámen byl krajně netypický. Podle dochovaných zpráv šlo o načervenalý mramor, do něhož byl vytesán neznámý, snad latinský nápis. Jeho znění se bohužel nedochovalo, ale ví se alespoň, že byl doplněný vytesaným křížkem. Tyto dílčí indicie o podobě kamene vedly spisovatelku Popelku Biliánovou k divoké spekulaci. Podle ní se mohlo jednat o pozůstatek jedné z významných vyšehradských relikvií.
V roce 1355 navštívil Karel IV. chrám sv. Petra v toskánské Pise, kde se mu zalíbil tamější oltář. Na něm prý v roce 44 sloužil mši svatou sám sv. Petr. Karel IV. tehdy vyžádal polovinu oltáře pro Vyšehrad, kde byl tento vystaven jako vzácná relikvie. Bohužel během husitského plenění Vyšehradu v roce 1420 se oltář ztratil neznámo kam. Popelka Biliánová proto v jednom ze svých textů přišla s teorií, že pisánská relikvie byla shozena ze skály do Vltavy. Za nízkého stavu vody se pak nadále objevovala, aniž ji kdokoliv správně identifikoval.
Popelčina domněnka se mi zdá notně přitažená za vlasy. Jako pravděpodobnější se mi jeví verze, že hladový kámen mohl svým nápisem odkazovat k tragédii z roku 1817. Tehdy se pod Vyšehradem během bouřky převrhla převoznická pramice a utonulo naráz osm lidí.
Zdali křížek na kameni skutečně patřil památce zahynuvších, se už nejspíš nikdy nedozvíme. Při stavbě podolského nábřeží byl totiž hladový kámen zapracován do silničního náspu. A pokud vím, neexistuje žádná jeho fotografie. Tím víc může tato historická záhada jitřit naši fantazii.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!