Kde se vzal a kam se poděl vyšehradský hladový kámen?

Před vznikem hydrometeorologie a srážkových modelů využívali lidé primitivnější ukazatele povětrnosti. Například hladový kámen pod Vyšehradem, který oznamoval příchod extrémního sucha.

 

Podobných kamenů bylo a je v českých řekách nespočet. Z vody zpravidla vykouknou teprve tehdy, když hladina klesne pod kritickou mez. A jelikož zvěstují takové sucho, které výrazně snižuje úrodu, zvyklo se jim říkat „hladové kameny“. Zřejmě nejznámější Hungerstein dodnes spočívá v Labi nedaleko Děčína. Na jeho povrchu jsou vyryté nápisy a značky, které prokazatelně pocházejí už ze 17. století.

Hladový kámen v Děčíně
Hladový kámen v Děčíně s vyrytými daty a německým nápisem: „Když mě uvidíš, zapláčeš.“

Hladový kámen kdysi býval i na Vyšehradě, konkrétně v řece pod skálou směrem do Podolí. Tato místa vypadala před proražením Vyšehradského tunelu a stavbou moderního nábřeží výrazně jinak. Na skalisku tehdy býval výběžek, kterému se říkalo „Kazatelna“. Kromě toho, že šlo o oblíbené místo vyšehradského hastrmana, fungovala „Kazatelna“ též jako vyhlídka, kam v druhé polovině 19. století vedla visutá dřevěná lávka. A hladový kámen vystupoval z vody přímo pod ní.

 

Kámen byl krajně netypický. Podle dochovaných zpráv šlo o načervenalý mramor, do něhož byl vytesán neznámý, snad latinský nápis. Jeho znění se bohužel nedochovalo, ale ví se alespoň, že byl doplněný vytesaným křížkem. Tyto dílčí indicie o podobě kamene vedly spisovatelku Popelku Biliánovou k divoké spekulaci. Podle ní se mohlo jednat o pozůstatek jedné z významných vyšehradských relikvií.

 

V roce 1355 navštívil Karel IV. chrám sv. Petra v toskánské Pise, kde se mu zalíbil tamější oltář. Na něm prý v roce 44 sloužil mši svatou sám sv. Petr. Karel IV. tehdy vyžádal polovinu oltáře pro Vyšehrad, kde byl tento vystaven jako vzácná relikvie. Bohužel během husitského plenění Vyšehradu v roce 1420 se oltář ztratil neznámo kam. Popelka Biliánová proto v jednom ze svých textů přišla s teorií, že pisánská relikvie byla shozena ze skály do Vltavy. Za nízkého stavu vody se pak nadále objevovala, aniž ji kdokoliv správně identifikoval.

Vyšehradský oltář
V roce 2010 si Vyšehradská kapitula v Pise znovu vyžádala několik úlomků z oltáře sv. Petra. Od té doby jsou tyto relikvie vloženy do prohlubně oltářního stolu v kapitulní bazilice sv. Petra a Pavla. (Foto: Karel Lojka)

Popelčina domněnka se mi zdá notně přitažená za vlasy. Jako pravděpodobnější se mi jeví verze, že hladový kámen mohl svým nápisem odkazovat k tragédii z roku 1817. Tehdy se pod Vyšehradem během bouřky převrhla převoznická pramice a utonulo naráz osm lidí.

 

Zdali křížek na kameni skutečně patřil památce zahynuvších, se už nejspíš nikdy nedozvíme. Při stavbě podolského nábřeží byl totiž hladový kámen zapracován do silničního náspu. A pokud vím, neexistuje žádná jeho fotografie. Tím víc může tato historická záhada jitřit naši fantazii.