Kráva a tele na Pankráci
Architektonického dědictví normalizace se pravděpodobně zbavíme dřív, než ho stačíme řádně docenit. Proto je třeba upozorňovat na výjimečné stavby z té doby, aniž je na ně zrovna vypsán demoliční výměr. Po budovách Průmstavu a Motokovu jsem si vzal na paškál další pankráckou dominantu – bývalé sídlo Centrotexu.
Československý textil měl ve světě odjakživa dobré jméno, čehož chtěly po znárodnění využít i komunistické vlády. Proto hned v roce 1948 vznikla společnost Centrotex, která měla v plánovaném hospodářství na starost dovoz a vývoz oděvního a textilního zboží. Společně s dalšími podniky zahraničního obchodu sídlil Centrotex v holešovickém Veletržním paláci, odkud se řídily obchody nejen se zeměmi RVHP, ale i s kapitalistickou cizinou.
Koncem šedesátých let přestal Veletržní palác „pézetkám“ kapacitně dostačovat. Začalo se proto přemýšlet o výstavbě nových reprezentativních sídel, kam by se jednotlivé společnosti přestěhovaly. O změně adresy Centrotexu se tedy rozhodlo ještě předtím, než Veletržní palác v srpnu 1974 vyhořel, což následně uspíšilo vznik dalších administrativních budov po celé Praze.
Budoucí centrum textilního byznysu mělo vyrůst na pankrácké parcele v blízkosti čerstvě dostavěné stanice metra Pražského povstání. Budova byla plánovaná jako důležitý prvek celkového architektonického řešení Pankrácké pláně, které se později podařilo víceméně dodržet. Dost se při tom dbalo na vizuální působení při pohledech z historického centra, najmě pak z Pražského hradu. Pláň dnes uvozuje mohutná horizontální hmota Paláce kultury, jejíž účinek zjemňuje sousední Hotel Forum a další výškové budovy ve vzdálenějších plánech. Centrotex je jednou z nich.
Ve vypsané architektonické soutěži nejlépe obstál návrh dvojice Václav Hilský a Otakar Jurenka. Zejména Hilský už tou dobou patřil v oboru do první ligy. Měl za sebou například Kolektivní dům v Litvínově, výstavbu nových Lidic nebo válečný památník ve Slivicích. Centrotex se měl stát jeho nejvýznamnější pražskou realizací.
O výstavbě podle Hilského a Jurenkova projektu se rozhodlo už v roce 1972, ale s pracemi se čekalo, dokud nebude hotová stanice metra v těsné blízkosti. Přítomnost podzemní dráhy ostatně prozrazuje sochařsky pojatý výduch, který Václav Hilský zasadil do jihovýchodního rohu předsunuté terasy.
Stavební práce začaly až roku 1974 a svěřeny byly jugoslávské firmě Ingra. Zahraniční dodavatelé se tou dobou podíleli na mnoha významných pražských stavbách. Jednak pro své know-how, jednak kvůli rychlejšímu průběhu stavby. Přesto vznik Centrotexu zabral čtyři roky, jak dosvědčuje i bronzová plaketa u vstupu.
Nejedná se o jednu, ale dvě vzájemně propojené budovy. Do té vyšší, osmáctipodlažní se nastěhovali zaměstnanci Centrotexu. V sedmipodlažním sousedství se pak usídlil Výzkumný ústav plánování a řízení národního hospodářství. Svým vzhledem si dvojice novostaveb brzy vysloužila přezdívku Kráva a tele. Mohou za to betonové střešní nástavby se strojovnami výtahů a vzduchotechniky, které z dálky připomínají kravské rohy.
Nicméně ironický tón není na místě, neboť oba domy mají nesporné kvality. Na první pohled zaujmou jejich fasády s plastickým rastrem vystupujících slunolamů. Tento funkční prvek je silným vizuálním činitelem, neboť za slunného počasí se díky němu fasády opticky proměňují podle úhlu dopadajících paprsků. Navíc se jedná o jednu z posledních dochovaných fasád své doby. Ostatní normalizační sídla „pézetek“ už zpravidla prošla modernizací.
Sám Václav Hilský hovořil o Centrotexu následovně: „Dílo architekta má mít světlo a stín, má být členitě řešené, nestačí pouze vymyslet půdorys a pak stavbu vynést. Architekt musí mít v hlavě celkovou koncepci a pokoušet se o plastický výraz celého díla. A právě o to jsem se snažil při řešení paláce Centrotexu.“
Kromě pláště z eloxovaného hliníku je potřeba zmínit ještě jeden výrazový prostředek budovy. Jedná se o rozšíření půdorysu v úrovni prvního a druhého patra. I to dodává stavbě osobitý charakter a povyšuje ji nad obyčejné administrativní kostky. Zatímco v prvním patře bývaly umístěné vzorkovny, kde probíhala jednání se zahraničními delegacemi, druhé patro patřilo generálnímu řediteli a jeho náměstkům.
Většinu reprezentativních prostor zdobila umělecká díla, a to především ta textilní, jako jsou různé tapisérie, závěsy nebo koberce. Kromě toho se v interiérech objevila například svítidla od Stanislava Libenského nebo velkoformátové fotografie Dagmar Hochové. Venku na ulici pro změnu dodnes najdete žulový reliéf Stanislava Honzíka s námětem pražské barikády.
Součástí architektonického řešení je kromě dvojice budov také terasa nad vestibulem metra. Sem ústí výstupní eskalátory a zároveň tu parkují auta zaměstnanců. Ve sníženém atriu pak vznikly prodejní prostory, které si svůj původní účel uchovaly dodnes. Změnilo se však využití hlavní budovy.
Společnost Centrotex sídlila na Pankráci do roku 2000. Když svou domovskou adresu opouštěla, zmítala se v existenčních potížích. Porevoluční management totiž nasekal dluhy za 4,5 miliardy a poslal Centrotex do likvidace. V jeho někdejším paláci tak dnes úřaduje Ministerstvo vnitra.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
