Čas od času při svém bádání opouštím vyšehradské teritorium a vydávám se i do vzdálenějších čtvrtí. Tentokrát mě zájem zavedl až do Vysočan, Libně a přilehlého okolí. Jedná se o místa, ke kterým mě od útlého dětství poutá blízký osobní vztah, což však nebyl hlavní motiv k sepsání tohoto textu. Tím se stal nález ušmudlaného fotoalba, které na desítkách snímků zmapovalo následky bombardování Prahy z konce března 1945.
Česká metropole přečkala druhou světovou válku v relativním klidu. Nebýt tří měsíců na samém sklonku konfliktu, nejspíš by Praha vyvázla bez větších ztrát na životech a majetku. Teprve v únoru 1945 přišel první těžký nálet spojeneckých bombardérů, který zasáhl zejména Vinohrady, Nové Město a Pankrác. Vzhledem k tomu, že většina škod byla civilního charakteru, lze věřit tvrzení o spojeneckém omylu. Cílem únorového náletu prý měly být německé Drážďany, ale vinou špatného počasí došlo ke zmatení navigace.
O několik týdnů později pak následovalo druhé významné bombardování, namířené na severovýchodní průmyslovou oblast Prahy. Tehdy už se nedalo hovořit o omylu, ale o cílené akci na zneškodnění důležitých továrních provozů v Libni a Vysočanech a vojenských letišť ve Kbelích a Letňanech. Americké bombardéry se vznesly do vzduchu 25. března 1945, kterýžto den připadl na neděli. Důvodem k volbě tohoto data byla snaha omezit ztráty na životech z řad dělnictva. V neděli se totiž v továrnách pohyboval jen zlomek zaměstnanců oproti zbytku týdne. Přesto útok připravil o život přes 550 lidí.
Z taktického hlediska se jednalo o úspěšný nálet. Spojencům se podařilo výrazně eliminovat vysočansko-libeňský průmysl, sloužící za protektorátních dob k vojenským účelům. Na ploše několika kilometrů čtverečních bylo soustředěno mnoho továren. Z těch nejvýznamnějších stojí za zmínku strojírny ČKD a Aero, ovšem v jejich sousedství fungovaly desítky dalších provozů a firem. Jestliže se o Praze hovoří jako o stověžatém městě, pak dominantou této oblasti býval spíš les kouřících komínů.
Ve zmíněném fotoalbu se nachází bezmála sedmdesát snímků, které vznikly na různých místech zasažené oblasti. Jejich lokalizace byla s odstupem mnoha desetiletí krajně nesnadná. Vyznat se v hromadách trosek a najít v nich jednoznačné orientační body se mnohdy ukázalo jako beznadějné. Tím spíš, že Vysočany a Libeň prošly v novém tisíciletí zásadní proměnou. Většina průmyslových provozů zanikla a uvolněné pozemky nahradila nová výstavba – obytné komplexy, administrativní budovy, nákupní centra nebo Hušákova sedmnáctimiliardová zlodějina zvaná Sazka Aréna.
Nakonec zveřejňuji šestadvacet snímků, u nichž se mi podařilo určit přesné místo jejich vzniku. Nápomocny mi při tom byly rozličné prameny. Zmínit bych chtěl zejména knihu Bomby na Květnou neděli od autorské dvojice Michal Plavec a Filip Vojtášek. Druhý jmenovaný mi pak přidal ještě několik cenných postřehů na osobní schůzce. Dále chci při této příležitosti pochválit jeden díl z knižní série Zmizelá Praha, který Kateřina Bečková věnovala vysočanským, libeňským a karlínským továrnám. A nesmím opomenout ani digitalizovaný soubor pražských ortofotomap, obhospodařovaných Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Neocenitelnou pomůckou se staly také staré pražské adresáře z archivu Národní knihovny.
Přes všechnu snahu, kterou jsem identifikaci trosek věnoval, je možné, že jsem se někde dopustil nepřesnosti nebo omylu. V takovém případě budu vděčný za upozornění na vysehradskej.jezdec@yahoo.com.
Dům na Královské třídě č. 261, tedy na rohu dnešní ulice Pod Pekárnami směrem k Náměstí OSN. Dům, ve kterém provozoval svou kloboučnickou živnost Jan Pulpit, schytal přímý zásah a byl následně kompletně stržen. Dalších padesát let zela v domovním bloku proluka, než ji v devadesátých letech vyplnila novostavba. Tramvajový sloupek u levého okraje jest důkazem, že roku 1945 v těchto místech končila linka č. 19. Okolo domovního bloku pak vedla tramvajová smyčka, která byla o několik let později přeložena a radikálně zkrácena.Zničený dům na Královské třídě (dnešní Sokolovské ulici) zhruba v místech naproti pozdějšímu obchodnímu středisku Rokytka (dnes Lidl).Zřejmě pohled někdejší Čechovou ulicí, vedoucí rovnoběžně s Královskou třídou blíže Vysočanského nádraží. Ulice zanikla při asanaci přednádražního prostoru v devadesátých letech. V pozadí se rýsuje blok domů na konci ulice Na Břehu směrem k Podvinní, který je dnes doplněn několika novostavbami. Nárožní dům na spojnici ulic Na Břehu a Mlékárenské. Muži vpředu právě vycházejí z můstku přes Rokytku směrem ke hřišti SK Vysočany. Průhledem ulicí lze zahlédnout světlou fasádu s charakteristickými kulatými okny Gymnázia Špitálská – první pražské „kachlíkárny“.Funkcionalistický činžák na rohu Královské třídy a ulice U svobodných (dnes Sokolovské a U Svobodárny) stojí dodnes. Kupodivu do dnešních dnů přežil i nízký přízemní domek v těsném sousedství. Totéž se bohužel nedá říct o domu s částečně zřícenou reklamní fasádou ani o zámečnické dílně Aloise Skalického na protější straně ulice.Bližší pohled na dům č. 453 na Královské třídě (dnešní Sokolovské). Od roku 1937 zde provozoval První libeňskou továrnu zlatolišt, rámů a pozlacovačského zboží Zikmund Feigl. Žel bohu, majitel firmy zahynul 9. září 1942 v Terezíně.Opět pohled z Královské třídy (Sokolovské ulice) přes částečně vybombardovanou Smíchovskou restauraci k libeňské Svobodárně a sousednímu bloku domů. Svobodárna, tedy malometrážní bydlení pro svobodné muže, byla postavena v roce 1921 a takřka ihned po dokončení zde získali azyl ruští emigranti.Zasažená budova továren a skladů firmy Julius Meinl na Královské třídě (Sokolovské). Velkorysý komplex ohraničovaly ulice K Moravině a U Skládky. Budova byla po válce opravena a na svém místě stojí dodnes.Tatáž budova jako na předchozí fotografii je vidět i zde v průzoru skrz poškozený obytný dům v ulici U Školičky. Jeho autory byli těsně před druhou světovou válkou architekti Josef Chochol a Richard Podzemný. V těsném sousedství vyrostl ještě jeden podobný pavlačový dům od Františka Míška.A ještě pohled na poškozený Chocholův a Podzemného činžák z opačné strany.Pohled do vnitrobloku mezi ulicemi U Skládky a Balbínovou (dnes Kovářskou). V druhém plánu lze zahlédnout již zmíněné moderní bytové domy od architektů Chochola, Podzemného a Míška. Na obzoru pak vystupuje prosecká zástavba – velmi pravděpodobně v ulici Na Vyhlídce.Při náletu byl výrazně poškozen i Libeňský lihovar, známý též jako firma F. X. Brosche Sohn. V odborné literatuře se uvádí, že právě sem dopadla 25. března 1945 první bomba, načež z lihovaru vyšlehl k nebi vysoký plamen zvící výšky Petřínské rozhledny. O kus dál se pak tyčí vysočanský plynojem, vybudovaný v roce 1944. Ten kupodivu přečkal nálet bez úhony a zanikl až začátkem osmdesátých let.Pro úplnost ještě lihovar z opačného směru, který vzhledem k vystupující zástavbě na Královské třídě (Sokolovské) umožňuje lepší orientaci.Zřícená lávka přes Rokytku, mířící od libeňského lihovaru k Podvinnému mlýnu. V pozadí se zvedá svah směrem k Proseku a také komín nedaleké továrny na barvy, laky a fermeže Chitz & Meller. V knize Bomby na Květnou neděli vzpomíná pamětník Jan Ševčík, že pod jedním můstkem přes Rokytku zahynulo nejméně dvacet lidí, kteří se vydali sledovat nedělní zápas na fotbalovém hřišti SK Vysočany. Nemyslím si však, že by to byl konkrétně tento.Identifikaci této fotografie usnadnilo částečně čitelné jméno Bohumila Voleského na fasádě zničené tovární budovy. Voleského továrna na stroje a slévárna železa vznikla v roce 1892 a rozprostírala se mezi ulicemi Drahobejlovou a Skrétovou (dnes Ocelářskou). Majitel byl váženým občanem, ve dvacátých letech zastával funkci místního starosty a také předsedy Všeobecné záložny v Karlíně. Pokud toužíte dozvědět se o něm více, odkazuji vás na skvostně zpracovaný rodokmen na www.volesky.com. Řada domů v pozadí se táhne ulicí U svobodných (dnes U Svobodárny) a je charakteristická fasádou, vstřebávající vlivy rondokubismu.Bystrý čtenářův zrak jistě odhalí logo automobilky Praga na částečně zřícené zdi před komínem. Nacházíme se tedy v bývalém areálu ČKD, zhruba v místech dnešní O2 Arény. Právě tato místa byla během náletu zasažena nejvíc, protože během války tu probíhala vojenská výroba. Při poválečné průmyslové reorganizaci se pak Pragovka přestěhovala zhruba o kilometr dál do Kolbenovy ulice, kde obsadila bývalé skladiště Ministerstva pošt a telegrafů s charakteristickým půdorysem pismene E.Jednoznačným orientačním bodem na tomto snímku je jedna ze dvou výtahových věží dílenské budovy Pragovky v libeňském areálu ČKD. Charakteristikou podobu stavbě vetknul architekt Stanislav Bechyně v letech 1917-18. Až do roku 2002 se jednalo o jednu z místních dominant, kterou pohřbila česká vášeň pro hokej v podobě výstavby Sazka Arény. Dodávám, že pohled na fotografii vede ulicí U Mostárny, dnes již zaniknuvší.U této fotografie je velmi pravděpodobné, že zachycuje trosky vybombardované kožedělné továrny Bratři Utitzové. Vede mě k tomu fragment loga s německým výrazem „Feinleder“. Podle dobových adresářů byla tato továrna situována v bloku sevřenému ulicemi Drahobejlovou a K Moravině.Lokalizovat tuhle fotku mi dalo celkem zabrat. Vysočanských a libeňských požárních nádrží jsem na letecké mapě z roku 1945 napočítal několik desítek. Pomohl mi až drobný křížek u pravého okraje – dopravní značka, označující železniční přejezd. Nacházíme se v Palackého (dnes Freyově) ulici zhruba na půli cesty mezi Rokytkou a Harfou. Právě tudy procházela železniční vlečka, vedoucí z Libeňského nádraží do areálu ČKD. Světe, div se, vila s notně poškozenou střechou stojí na svém místě dodnes. V pravé polovině snímku se zvedá dvojice komínů z továrního areálu Pražské akciové společnosti pro průmysl olejářský, dříve Mořic Ehrenreich.Křižovatka Na Harfě v pohledu do ulice Poděbradovy (dnes Poděbradské). Poničená budova v centru zájmu je továrna společnosti Theodor Umrath, věhlasného výrobce hospodářských strojů s mnoha patenty. Budova po poválečných přestavbách v současnosti slouží jako střední škola.Přesouváme se do ulice Štítného (dnes Čerpadlové). Zde dlouhá desetiletí stávala fabrika Ing. Hejduk a Faix, zkráceně Hefa. Jak praví dobový firemní adresář, vyráběly se zde měřicí přístroje, čerpadla a armatury pro tekutiny a benzinová skladiště. V roce 1948 byl zdejší provoz znárodněn a počátkem šedesátých let přesunut do Adamova.Akciová společnost pro výrobu průmyslových laků Tebas se původně jmenovala Thurm & Beschke a od svého založení v roce 1901 sídlila ve Vysočanech. Konkrétně v Poděbradově (dnes Poděbradské) ulici č. 195, tedy v těsném sousedství Vysočanské spalovny. Jak je vidět ze snímků, nálet továrnu výrazně poškodil.Po válce byly zničené budovy Tebasu zčásti zrekonstruovány, zčásti vystavěny zcela znovu. Výroba barev si tu zachovala kontinuitu až do doby relativně nedávné, kdy velkorysý pozemek zakoupili developeři k výstavbě nového obytného komplexu.Přímo s Tebasem sousedil areál Vysočanské spalovny. Stavbu z první poloviny třicátých let projektoval architekt František Roith. Součástí byl i první stometrový komín v Praze, navíc obkroužený prstencem vodojemu. Průmyslový areál přečkal americký nálet bez větších škod. Z povrchu zemského se vytratil až v roce 2003, aby na jeho troskách mohla vyrůst obytná výstavba.Přes vlakové koleje směřeující z Libně do Kolína hledíme do Štítného (dnes Čerpadlové) ulice. Malý domek s valbovou střechou býval sídlem Vejnarovy továrny na prádlo Liga. To ostatně dosvědčuje logo na střeše tovární přístavby a také velkoplošná reklama na fasádě protějšího domu. V povzdálí vlevo usnadňují orientaci komíny Vysočanské spalovny.Opět pohled přes libeňské kolejiště směrem k ulici Poděbradově (dnes Poděbradské) s Vysočanskou spalovnou. Blíže objektivu pak leží poznamenaná továrna Richarda Jiráta na překližky a dýhy a také nábytkářský provoz Emila Gerstla.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
