Jak architekt Bertold Schwarz vstal z mrtvých
Když jsem nedávno psal o pankráckých stavbách Bertolda Schwarze, posteskl jsem si, že o životě jejich autora není známo skoro nic. Prý zahynul během holokaustu… Ale kdo to může dosvědčit?
Krátce po publikování článku se mi ozvala jedna ze čtenářek s tím, že by nemělo být těžké vypátrat o Bertoldu Schwarzovi podrobnější údaje. Ochotně mi nabídla svou pomoc, a tak jsme se společnými silami pustili do práce.
Pokud by architekt Schwarz býval zemřel v koncentračním táboře, měl by o tom existovat záznam. Němci totiž i genocidu prováděli s pověstnou svědomitostí a vedli si podrobnou evidenci. Díky tomu se v digitalizované databázi českých obětí holokaustu nalézají hned tři Bertoldové Schwarzové. Ale který z nich je ten pravý?
Z Uralské za Ural
V pražském adresáři z roku 1937 je u jména ing. Bertolda Schwarze uvedena bubenečská adresa Uralská 6 a záznam o manželce Hedvice. Podle toho se nám podařilo objevit jeho pražskou pobytovou přihlášku, z níž jsme vyčetli datum a místo narození – 30. 6. 1893 ve vsi Parník u České Třebové. To nám potvrdila i tamější židovská matrika. Tento dílčí úspěch ovšem znamenal, že datum narození nepasovalo k žádné z trojice zmíněných obětí holokaustu. Příběh se začal komplikovat.
V terezínském archivu ani v pražském Židovském muzeu si bohužel nevěděli rady. Začali jsem proto hledat v dalších veřejně dostupných databázích. Kromě Bertolda Schwarze samotného jsme pátrali také po jeho ženě Hedvice a usmálo se na nás štěstí. Obě jména figurovala vedle sebe na seznamu Židů, kteří před válkou uprchli do Šanghaje.
Při podrobnější rešerši se bohužel ukázalo, že šlo pouze o shodu jmen. Přesto se jednalo o zajímavý podnět. Co když manželé Schwarzovi nezemřeli v koncentráku? Co když stačili před válkou včas uprchnout? Architektonická praxe Bertoldovi určitě dobře vynášela, takže emigraci by si bývali mohli dovolit. Naše další pozornost se tak obrátila k seznamům českých židovských vystěhovalců.
Ty jsou dostupné v Národním archivu ČR, kam jsme poslali žádost o nahlédnutí. K našemu úžasu přišla překvapivá odpověď: “Ve spisech z fondu Policejního ředitelství jsou uložené dokumenty, které ukazují na skutečnost, že se manželům Schwarzovým asi podařilo odcestovat do Indie. Jsou tam žádosti o vycestování, pasy, povolení vycestovat do Bombaje, záznam mezinárodní dopravní společnosti a přiložen je i seznam věcí. Spisy máte připravené v badatelně.”
Né, neplatím!
Byl to nesmírně vzrušující okamžik, otevřít stařičký fascikl nadepsaný Schwarzovým jménem a začít se probírat útržky jeho života. Architekt konečně získal tvář. V úředních dokumentech byly přiloženy hned tři jeho fotografie, zaznamenávající proměnu mladého jinocha v ctihodného muže středního věku. Z dílčích údajů se mi nakonec podařilo sestavit následující životní příběh.
Jak už jsem poznamenal výše, Bertold se narodil uprostřed roku 1893 v obci Parník poblíž České Třebové. Jeho otec Moritz se živil jako obchodní příručí a podle všeho dokázal rodinu dobře zaopatřit. O tom svědčí několik zmínek o jeho návštěvách Karlových Varů, kam ho na léčebné pobyty doprovázel i syn Bertold.
Do Prahy se Bertold přistěhoval roku 1919, kdy už měl inženýrský titul před jménem. Z toho se dá vyvodit, že stavitelství nestudoval v Praze, ale pravděpodobně ve Vídni. První léta jeho pražského pobytu nejspíš nebyla úplně jednoduchá. Často měnil podnájmy a mnoho toho nepostavil. Zlom v kariéře přišel až v polovině 20. let. Architektonická praxe se konečně rozjela a zakázky se hrnuly čím dál rychlejším tempem. To je vidět i z vyšší frekvence, s jakou přibývala razítka do architektova pasu.
V roce 1931 se Bertold oženil. Za ženu si vzal o tři roky starší Hedviku Fleischerovou, malířku a textilní výtvarnici. Do doby své emigrace spolu neměli žádné děti. A vzhledem k tomu, že Hedvice bylo tou dobou skoro padesát let, dá se předpokládat, že jejich manželství bezdětné i zůstalo.
Z archivních záznamů je patrné, že Bertold Schwarz byl vášnivým automobilistou. Ve složce lze najít hned několik protokolů o jeho dopravních přestupcích v pražských ulicích. Často v nich stojí psáno, že Schwarz se vzpíral vyměřené pokutě slovy: “Né, neplatím!” Automobil značky Ford je také uvedený v seznamu věcí, které si manželský pár vzal s sebou do emigrace.
K útěku z Československa se Schwarzovi odhodlali krátce po podpisu Mnichovské dohody. Už v prosinci 1938 podali žádost o vydání vystěhovaleckých pasů. V ní se doslova píše: “Žadatel se chce vystěhovati do Indie – Bombaye, kde má přítele inž. Bondyho. Jest ženat, bezdětný. Manželku bere s sebou. Na cestu bude žádati o povolení obnosu 120 000 K. Odjet hodlá 15. března 1939.” A tak se také stalo. Ve stejný den, kdy Hitler triumfálně vjížděl do Prahy, Bertold Schwarz s manželkou zamířili na opačný konec světa.
Na vrcholu kariéry
Indie poskytla během druhé světové války útočiště mnoha evropským Židům. K těm nejznámějším patřil karlovarský rodák Walter Kaufmann, hudební skladatel, který zkomponoval znělku Indického rozhlasu. Také Bertold Schwarz našel v Bombaji živnou půdu pro svou další kariéru a odrazil se k velkolepému projektu.
Na sklonku roku 1943 Schwarze oslovila firma Janda Manufacturing Co. se sídlem v Láhauru. Chtěla od něj navrhnout obytný komplex zhruba pro 3000 zaměstnanců. To byl projekt většího rozsahu než všechny jeho předešlé stavby dohromady. Architekt se navíc musel vypořádat s naprosto odlišnými klimatickými podmínkami a tomu stavby uzpůsobit. Zatímco v Evropě směřují okna domů zpravidla k jihu, v Indii tomu bylo přesně naopak, aby se eliminovalo horko a oslepující sluneční svit.
O stavbě vyšel v roce 1948 podrobný článek v indickém časopise Marg, který napsal sám Bertold Schwarz. O několik let později se pro změnu v indických knihkupectvích objevila kniha “A journey through toyland” ilustrovaná jistou Mrs. A. B. Schwarz. Což by mohl být důkaz o tom, že i manželka Hedvika se v nové domovině etablovala.
Přes nesporný úspěch v pátrání bych byl rád, kdyby se mi podařilo o indickém působení manželů Schwarzových zjistit ještě víc. Pokud byste náhodou věděli o vhodném kontaktu v Indii, který by mohl pomoci v dalším pátrání, uvítám váš tip.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
