Čas od času při svém bádání opouštím vyšehradské teritorium a vydávám se i do vzdálenějších čtvrtí. Tentokrát mě zájem zavedl až do Vysočan, Libně a přilehlého okolí. Jedná se o místa, ke kterým mě od útlého dětství poutá blízký osobní vztah, což však nebyl hlavní motiv k sepsání tohoto textu. Tím se stal nález ušmudlaného fotoalba, které na desítkách snímků zmapovalo následky bombardování Prahy z konce března 1945.
Česká metropole přečkala druhou světovou válku v relativním klidu. Nebýt tří měsíců na samém sklonku konfliktu, nejspíš by Praha vyvázla bez větších ztrát na životech a majetku. Teprve v únoru 1945 přišel první těžký nálet spojeneckých bombardérů, který zasáhl zejména Vinohrady, Nové Město a Pankrác. Vzhledem k tomu, že většina škod byla civilního charakteru, lze věřit tvrzení o spojeneckém omylu. Cílem únorového náletu prý měly být německé Drážďany, ale vinou špatného počasí došlo ke zmatení navigace.
O několik týdnů později pak následovalo druhé významné bombardování, namířené na severovýchodní průmyslovou oblast Prahy. Tehdy už se nedalo hovořit o omylu, ale o cílené akci na zneškodnění důležitých továrních provozů v Libni a Vysočanech a vojenských letišť ve Kbelích a Letňanech. Americké bombardéry se vznesly do vzduchu 25. března 1945, kterýžto den připadl na neděli. Důvodem k volbě tohoto data byla snaha omezit ztráty na životech z řad dělnictva. V neděli se totiž v továrnách pohyboval jen zlomek zaměstnanců oproti zbytku týdne. Přesto útok připravil o život přes 550 lidí.
Z taktického hlediska se jednalo o úspěšný nálet. Spojencům se podařilo výrazně eliminovat vysočansko-libeňský průmysl, sloužící za protektorátních dob k vojenským účelům. Na ploše několika kilometrů čtverečních bylo soustředěno mnoho továren. Z těch nejvýznamnějších stojí za zmínku strojírny ČKD a Aero, ovšem v jejich sousedství fungovaly desítky dalších provozů a firem. Jestliže se o Praze hovoří jako o stověžatém městě, pak dominantou této oblasti býval spíš les kouřících komínů.
Ve zmíněném fotoalbu se nachází bezmála sedmdesát snímků, které vznikly na různých místech zasažené oblasti. Jejich lokalizace byla s odstupem mnoha desetiletí krajně nesnadná. Vyznat se v hromadách trosek a najít v nich jednoznačné orientační body se mnohdy ukázalo jako beznadějné. Tím spíš, že Vysočany a Libeň prošly v novém tisíciletí zásadní proměnou. Většina průmyslových provozů zanikla a uvolněné pozemky nahradila nová výstavba – obytné komplexy, administrativní budovy, nákupní centra nebo Hušákova sedmnáctimiliardová zlodějina zvaná Sazka Aréna.
Nakonec zveřejňuji šestadvacet snímků, u nichž se mi podařilo určit přesné místo jejich vzniku. Nápomocny mi při tom byly rozličné prameny. Zmínit bych chtěl zejména knihu Bomby na Květnou neděli od autorské dvojice Michal Plavec a Filip Vojtášek. Druhý jmenovaný mi pak přidal ještě několik cenných postřehů na osobní schůzce. Dále chci při této příležitosti pochválit jeden díl z knižní série Zmizelá Praha, který Kateřina Bečková věnovala vysočanským, libeňským a karlínským továrnám. A nesmím opomenout ani digitalizovaný soubor pražských ortofotomap, obhospodařovaných Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Neocenitelnou pomůckou se staly také staré pražské adresáře z archivu Národní knihovny.
Přes všechnu snahu, kterou jsem identifikaci trosek věnoval, je možné, že jsem se někde dopustil nepřesnosti nebo omylu. V takovém případě budu vděčný za upozornění na vysehradskej.jezdec@yahoo.com.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!