Vyšehradská zbrojnice v plamenech

Zdá se to k nevíře, ale ještě před sto lety stála na Vyšehradě místo současného parku barokní zbrojnice. Největší vyšehradská stavba všech dob.

 

Když se po Třicetileté válce modernizovalo opevnění Vyšehradu, spolu s vysokými barokními hradbami vyrostla uprostřed hradiště také rozlehlá zbrojnice. Její autor stavitel Carlo Lurago ji zamýšlel spíš jako kasárna pro vyšehradskou posádku než zbrojnici v klasickém slova smyslu. K uložení střelného prachu a dělostřeleckých kulí se totiž využívaly nově vybudované podzemní kasematy po obvodu pevnosti.

 

Zbrojnici tudíž chybělo sklepení, což lze z dnešního pohledu brát jako šťastnou okolnost. Vojenská stavba totiž v polovině 17. století vyrostla na ruinách královské akropole, kterou o dvě stě let dříve vydrancovali husité. Základy zbrojnice byly vybudovány nad úrovní tehdejšího terénu a teprve dodatečně zasypány zeminou. Díky tomu se zachovaly relikty předešlých staveb, vypovídající o historii místa.

Vyšehradská zbrojnice na místě rezidence českých panovníků. (Český svět, 1908)

Obdélníková stavba s vnitřním dvorem měřila na délku 90 metrů a na šířku 36 metrů. Byla pouze jednopatrová, takže svou výškou příliš nenarušovala panorama Vyšehradu. Přesto byl právě sem nainstalován první pražský bleskosvod – 7. prosince 1776.

 

Barokní zbrojnice zůstala až do roku 1911 vojenským majetkem. Poté přešla i se zbytkem vojenského opevnění do vlastnictví města Prahy, které budovu obratem pronajalo poštovní správě. Vznikly tu kanceláře, ale zejména technické zázemí – garáže a opravny poštovních vozů a autobusů. A také podzemní nádrž benzínu.

Vyšehradská zbrojnice
Bližší pohled na dílny a skladiště Správy poštovní automobilové dopravy. (Archeologický ústav AV ČR)

Ohnivé divadlo

Nepříliš dobrý stav budovy a její nové využití budily od samého počátku obavy. Během prvních let provozu sem zamířilo několik protipožárních kontrol, které konstatovaly znepokojení nad místními poměry. Budoucnost jim bohužel dala za pravdu.

 

Osudný moment nastal 10. ledna 1927. Okolo sedmé hodiny večerní zpozoroval dílenský mistr Karel Kačírek, že v truhlárně vypukl oheň. Se svou manželkou se snažil plameny uhasit, ale ty se jim vymknuly z rukou a zachvátily během chvilky celý objekt. Když v následujících minutách začaly přijíždět hasičské posádky z blízkého i vzdálenějšího okolí, našly zbrojnici v jednom ohnivém pekle.

Vyšehradská zbrojnice po požáru
Vyšehradská zbrojnice po požáru. (Archeologický ústav AV ČR)

Hasiči na místě bohužel zjistili, že zdejší hydrant je mimořádně úzký a navíc má slabý tlak vody. Museli proto hadicemi přivádět vodu až z Pankráce, což jejich zákrok zpozdilo zhruba o půl hodiny. Bylo nad slunce jasné, že na záchranu už je pozdě.

 

Hasičské hlídky se snažili alespoň hlídat vedlejší objekty, aby ve větrném počasí nepřeskočila jiskra například na střechu vedlejšího chrámu sv. Petra a Pavla. Kolem jedenácté večer pak zaznělo několik silných detonací – to vybouchly tlakové lahve v lakovně.

Kyslíkové bomby na spáleništi a detail jedné z roztržených tlakových lahví. (Světozor, 1927)

Spektakulární ohnivé divadlo na vyšehradské skále přilákalo do okolí desítky tisíc diváků. Někteří si troufli až do samotné pevnosti, a tak musela policie dát přilehlé ulice vyklidit. Mnohem víc Pražanů ale sledovalo „rudou záři nad Vyšehradem“ z protějšího břehu, a to i dlouho po půlnoci.

 

Odzbrojit a zatravnit

Během požáru naštěstí nedošlo k obětem na životech, ovšem vyčíslená škoda šla do miliónů. Už krátce po dohašení trosek se pražská obec rozhodla vyhořelou zbrojnici zbourat, k čemuž došlo za další tři roky. Při té příležitosti došlo také k archeologickému průzkumu lokality, který přinesl četné objevy z doby románské a gotické.

Domek strážného u vyhořelé Vyšehradské zbrojnice
Domek strážného sice přežil požár bez úhony, ale poroučel se k zemi v rámci sanace celého areálu. (Archeologický ústav AV ČR)

Po odstranění trosek prošlo místo parkovou úpravou. Coby jediná vzpomínka na bývalou zbrojnici se zachovala pouze dvojice kamenných portálů, které jsou dnes umístěny zrcadlově proti sobě na přístupové cestě do parku od chrámu sv. Petra a Pavla. Shodou okolností jsou pak v rozích bývalé zbrojnice umístěna čtyři Myslbekova sousoší, která sem doputovala po druhé světové válce z Palackého mostu.