První pražské letiště udusal vlastníma nohama František Šimůnek na Pankráci
K památným místům českého letectví patří pankrácká pláň. Stával tu první hangár v Praze, ve kterém parkoval své letadlo nuselský zámečník Šimůnek.
Hnidopich by mohl snadno namítnout, že pražské letecké prvenství nenáleží Pankráci. Už pár měsíců před Šimůnkem předváděl své dovednosti Jan Kašpar na Proseku nebo Otto Hieronymus ve Velké Chuchli. V obou případech šlo ale o jednorázové veřejné produkce, po kterých se terén navrátil původnímu účelu. Kašpar měl domovské letiště v Pardubicích a Hieronymus se k dalším pokusům přesunul do Mladé Boleslavi. Praha si musela počkat až na Františka Šimůnka.
Talentovaný mechaník strávil dlouhá léta na zkušené v cizině, především ve švédském Malmö. Po návratu do Prahy si pak zařídil zámečnickou dílnu v Nuslích. Když se roku 1909 doslechl o slavném Blériotově přeletu přes kanál La Manche, zatoužil po vlastním aeroplánu. Měl štěstí, že Blériotův letoun byl zanedlouho vystaven v Praze. Důkladně si ho tehdy prohlédl a ve své dílně napodobil. Použil přitom výhradně český materiál a součástky. Dokonce i motor měl od kolínské firmy Trojan a Nágl.
Hotovým letadlem se Šimůnek pochlubil zkraje roku 1910 na pražské Automobilové výstavě. Přestože stroj vzbudil zaslouženou pozornost, po výstavě putoval zpátky do dílny. Konstruktér totiž neměl, kde by letadlo vyzkoušel v chodu. Až na výzvu tisku, že pražským aviatikům žalostně schází letiště, ozval se pankrácký velkostatkář Friedmann.
Blahosklonně poskytl Šimůnkovi část svých pozemků v místech dnešního sídliště mezi Pankrácí a Krčí. Tenkrát se tu rozprostíraly širé lány a pro případ aviatikova nezdaru byl hned po ruce pankrácký hřbitov. Šimůnek na zapůjčeném pozemku vystavěl hangár a pustil se do zalétávání. Přestože pole pokrýval bujný jetel, podařilo se mu v září 1910 několikrát vznést několik metrů nad zem a uletět až jeden kilometr.
Na další pokusy si Šimůnek musel počkat až po sklizni. Mezitím objednal z Německa silnější motor a novou vrtuli. Navíc před novou sérií pokusů pořádně udusal rozjezdovou dráhu, aby dosáhl vyšší rychlosti. Jednoho prosincového odpoledne pak za nadšeného jásotu diváků vzlétl až do výše padesáti metrů. To ho překvapilo natolik, že zazmatkoval a zřítil se dolů. Letadlo sice zničil, ale holou kůži zachránil a svoje nadšení ještě prohloubil.
Následujícího roku sehnal Šimůnek peníze na nové letadlo, se kterým se odebral do Plzně. Zdejší letiště totiž poskytovalo mnohem větší komfort než pankrácká planina. Kromě toho se sem soustředila aviatická společnost z celých Čech, takže bylo s kým konzultovat a porovnávat své výkony. Se Šimůnkem tu mimo jiné létal i Karel Tuček.
V Plzni prodělal Šimůnek nejhorší havárii ve své kariéře. S novým letounem a zapůjčeným motorem se zřítil z výšky čtyřiceti metrů a těžce se zranil. Zpráva o nehodě tenkrát obletěla Evropu a francouzští novináři dokonce Šimůnka pohřbili. Toho však ani zlomená žebra a rozbitá hlava neodradily od dalších pokusů. Jen co přes zimu zhojil šrámy, už byl zpátky v Plzni.
V červenci 1912 si ho konečně našla štěstěna. Aviatik Šimůnek po tříletých útrapách složil oficiální pilotní zkoušku, když ve výšce padesáti metrů obkroužil vojenské cvičiště na Borech a bezvadně přistál. Namlsán tímto úspěchem se vrátil do Prahy, aby zde uspořádal veřejný vzlet. Kde jinde než na Pankráci…
A byla to sláva nepopsatelná. V inkriminovaný den se na přilehlých pozemcích srotilo přes čtyřicet tisíc diváků, kteří sledovali plynulý Šimůnkův let na trase mezi Reitknechtkou a rasovnou. Na vstupném se tenkrát vybrala spousta peněz, které pak putovaly na podporu českých menšin.
Šimůnek ještě v následujících letech podnikl několik veřejných leteckých produkcí po Čechách. Po první světové válce ale letectví pověsil na hřebík. Zemřel roku 1966 v požehnaném věku 88 let.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
