Jak architekt Bertold Schwarz vstal z mrtvých

Když jsem nedávno psal o pankráckých stavbách Bertolda Schwarze, posteskl jsem si, že o životě jejich autora není známo skoro nic. Prý zahynul během holokaustu… Ale kdo to může dosvědčit?

 

Krátce po publikování článku se mi ozvala jedna ze čtenářek s tím, že by nemělo být těžké vypátrat o Bertoldu Schwarzovi podrobnější údaje. Ochotně mi nabídla svou pomoc, a tak jsme se společnými silami pustili do práce.

 

Pokud by architekt Schwarz býval zemřel v koncentračním táboře, měl by o tom existovat záznam. Němci totiž i genocidu prováděli s pověstnou svědomitostí a vedli si podrobnou evidenci. Díky tomu se v digitalizované databázi českých obětí holokaustu nalézají hned tři Bertoldové Schwarzové. Ale který z nich je ten pravý?

 

Z Uralské za Ural

V pražském adresáři z roku 1937 je u jména ing. Bertolda Schwarze uvedena bubenečská adresa Uralská 6 a záznam o manželce Hedvice. Podle toho se nám podařilo objevit jeho pražskou pobytovou přihlášku, z níž jsme vyčetli datum a místo narození – 30. 6. 1893 ve vsi Parník u České Třebové. To nám potvrdila i tamější židovská matrika. Tento dílčí úspěch ovšem znamenal, že datum narození nepasovalo k žádné z trojice zmíněných obětí holokaustu. Příběh se začal komplikovat.

V záhlaví pobytové přihlášky je uvedené datum narození Bertolda i jeho ženy Hedviky.

V terezínském archivu ani v pražském Židovském muzeu si bohužel nevěděli rady. Začali jsem proto hledat v dalších veřejně dostupných databázích. Kromě Bertolda Schwarze samotného jsme pátrali také po jeho ženě Hedvice a usmálo se na nás štěstí. Obě jména figurovala vedle sebe na seznamu Židů, kteří před válkou uprchli do Šanghaje.

 

Při podrobnější rešerši se bohužel ukázalo, že šlo pouze o shodu jmen. Přesto se jednalo o zajímavý podnět. Co když manželé Schwarzovi nezemřeli v koncentráku? Co když stačili před válkou včas uprchnout? Architektonická praxe Bertoldovi určitě dobře vynášela, takže emigraci by si bývali mohli dovolit. Naše další pozornost se tak obrátila k seznamům českých židovských vystěhovalců.

 

Ty jsou dostupné v Národním archivu ČR, kam jsme poslali žádost o nahlédnutí. K našemu úžasu přišla překvapivá odpověď: Ve spisech z fondu Policejního ředitelství jsou uložené dokumenty, které ukazují na skutečnost, že se manželům Schwarzovým asi podařilo odcestovat do Indie. Jsou tam žádosti o vycestování, pasy, povolení vycestovat do Bombaje, záznam mezinárodní dopravní společnosti a přiložen je i seznam věcí. Spisy máte připravené v badatelně.”

 

Né, neplatím!

Byl to nesmírně vzrušující okamžik, otevřít stařičký fascikl nadepsaný Schwarzovým jménem a začít se probírat útržky jeho života. Architekt konečně získal tvář. V úředních dokumentech byly přiloženy hned tři jeho fotografie, zaznamenávající proměnu mladého jinocha v ctihodného muže středního věku. Z dílčích údajů se mi nakonec podařilo sestavit následující životní příběh.

Ing. Bertold Schwarz na trojici pasových fotografií z desátých, dvacátých a třicátých let.

Jak už jsem poznamenal výše, Bertold se narodil uprostřed roku 1893 v obci Parník poblíž České Třebové. Jeho otec Moritz se živil jako obchodní příručí a podle všeho dokázal rodinu dobře zaopatřit. O tom svědčí několik zmínek o jeho návštěvách Karlových Varů, kam ho na léčebné pobyty doprovázel i syn Bertold.

 

Do Prahy se Bertold přistěhoval roku 1919, kdy už měl inženýrský titul před jménem. Z toho se dá vyvodit, že stavitelství nestudoval v Praze, ale pravděpodobně ve Vídni. První léta jeho pražského pobytu nejspíš nebyla úplně jednoduchá. Často měnil podnájmy a mnoho toho nepostavil. Zlom v kariéře přišel až v polovině 20. let. Architektonická praxe se konečně rozjela a zakázky se hrnuly čím dál rychlejším tempem. To je vidět i z vyšší frekvence, s jakou přibývala razítka do architektova pasu.

 

V roce 1931 se Bertold oženil. Za ženu si vzal o tři roky starší Hedviku Fleischerovou, malířku a textilní výtvarnici. Do doby své emigrace spolu neměli žádné děti. A vzhledem k tomu, že Hedvice bylo tou dobou skoro padesát let, dá se předpokládat, že jejich manželství bezdětné i zůstalo.

Hedvika Schwarzová byla ve světě výtvarného umění známá spíš pod svým dívčím jménem Hede Fleischer.

Z archivních záznamů je patrné, že Bertold Schwarz byl vášnivým automobilistou. Ve složce lze najít hned několik protokolů o jeho dopravních přestupcích v pražských ulicích. Často v nich stojí psáno, že Schwarz se vzpíral vyměřené pokutě slovy: “Né, neplatím!” Automobil značky Ford je také uvedený v seznamu věcí, které si manželský pár vzal s sebou do emigrace.

 

K útěku z Československa se Schwarzovi odhodlali krátce po podpisu Mnichovské dohody. Už v prosinci 1938 podali žádost o vydání vystěhovaleckých pasů. V ní se doslova píše: “Žadatel se chce vystěhovati do Indie – Bombaye, kde má přítele inž. Bondyho. Jest ženat, bezdětný. Manželku bere s sebou. Na cestu bude žádati o povolení obnosu 120 000 K. Odjet hodlá 15. března 1939.” A tak se také stalo. Ve stejný den, kdy Hitler triumfálně vjížděl do Prahy, Bertold Schwarz s manželkou zamířili na opačný konec světa.

Typicky české udání, které úřadům poslal jeden ze Schwarzových sousedů krátce před jeho emigrací.

Na vrcholu kariéry

Indie poskytla během druhé světové války útočiště mnoha evropským Židům. K těm nejznámějším patřil karlovarský rodák Walter Kaufmann, hudební skladatel, který zkomponoval znělku Indického rozhlasu. Také Bertold Schwarz našel v Bombaji živnou půdu pro svou další kariéru a odrazil se k velkolepému projektu.

 

Na sklonku roku 1943 Schwarze oslovila firma Janda Manufacturing Co. se sídlem v Láhauru. Chtěla od něj navrhnout obytný komplex zhruba pro 3000 zaměstnanců. To byl projekt většího rozsahu než všechny jeho předešlé stavby dohromady. Architekt se navíc musel vypořádat s naprosto odlišnými klimatickými podmínkami a tomu stavby uzpůsobit. Zatímco v Evropě směřují okna domů zpravidla k jihu, v Indii tomu bylo přesně naopak, aby se eliminovalo horko a oslepující sluneční svit.

Architektonický nákres obytného komplexu v indickém Láhauru. Podpis v rohu se shoduje s předválečnými Schwarzovými parafami. (Marg Magazine, Vol. 2, Nr. 2)

O stavbě vyšel v roce 1948 podrobný článek v indickém časopise Marg, který napsal sám Bertold Schwarz. O několik let později se pro změnu v indických knihkupectvích objevila kniha “A journey through toyland” ilustrovaná jistou Mrs. A. B. Schwarz. Což by mohl být důkaz o tom, že i manželka Hedvika se v nové domovině etablovala.

 

Přes nesporný úspěch v pátrání bych byl rád, kdyby se mi podařilo o indickém působení manželů Schwarzových zjistit ještě víc. Pokud byste náhodou věděli o vhodném kontaktu v Indii, který by mohl pomoci v dalším pátrání, uvítám váš tip.

 


LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
QR platba Vyšehradskej.cz